Družena Vílí modelína
Poslední šikulkovské tvoření mělo úspěch. Možná díky modelíně, která nám pomohla udělat těla sportovců. To, jaká by měla být další hodina, mě leželo v hlavě týden. Musí to být něco, co předškoláci zvládnou, bude je to bavit, něco se u toho naučí a není to profláknuté téma. Den před setkáním jsem měla v hlavě pořád frišno. Teprve až k večeru konečně dorazil nápad, tak trochu v Druženě otřepaný, ale účinný. Když modelína, tak doma uvařená. Co se má člověk pořád honit s přípravou, když si to může človíček zkusit sám. A tak jsem se zabydlela v kuchyni, připravila mouku, sůl, vodu, ocet, olej, potravinářské barvivo a vonné esence. Každá treperenda vyfasovala sadu barevných mističek, váhu a obrázek s digitálními čísli. A pak začala štafeta. Jedna vážila 60 g hladké mouky, druhá 30 ml vody a třetí 15 g soli. Takhle jsme to otočili ještě 2x . Během toho se děti naučily nejen trochu počty, ale pracovat s vynulováním váhy. Podle obrázku nám zbývalo už jen doplnit do vody 1 lžičku octa, 1/2 lžičky oleje, pár kapek vůně a 1/3 sáčku potravinářského barviva. Pak jsme jen sesypali dohromady všechny sypké suroviny a zalili barevnou tekutinou přímo na teflonové pánvičce.
Zatímco jsem vehementně míchala na sporáku jednu modelovací směs za druhou, holčičky dostaly do rukou pěnovou modelínu k vytvoření korálků na špejli. Hmota tvárná, nikoliv však po dřevě klouzací. Než jsem se stačila otočit, měl námět jiný obsah. Z korálků se stala vílí kouzelná hůlka, od které se odvinula úžasná debata o jednorožcích, duhách, princeznách a vílách. Musela jsem se u toho míchání usmívat. Tak já si lámu hlavu, co vymysle t pro děti za činnost a ony to zvládnou na první dobrou samy. Ani svačinu si nerozbalily! Jak by taky mohly, když nám uvařená domácí modelína už vychladla a bylo třeba ji rozválet válečkem na placky, ze kterých vyskakovaly díky formičkám různé vzory. Aby tahle práce nepřišla vniveč, přitiskávaly si je děti na čtvrtku jako rámeček. Když už máme tu vílí hůlku, tak přeci musíme mít i tu vílu! A jak jinak, než nakreslenou. Jenže to už nám zvonily maminky u dveří, takže se to malování přesouvá k Šikulkům domů.
