Družena Jarní Raffaello
Asi si každý umí představit ty bílé kokosové kuličky s mandlovým pokladem uvnitř. A určitě si také dovedete představit, že je můžete jíst klidně po celý rok. Proč tedy jarní? No ono se to má tak. Náš dívčí kruh objevuje měsíc co měsíc nějakou tu bohyni a jelikož tu máme konec března, tak přišla řada na Vesnu. Bohyni to krásnou, jaro oslavující. A když oslava tak s nějakou tou dobrotou. Pravda, naši předkové symbolicky pekli chleba, leč my to pojali labužnicky. Proto kuličky Raffaello. Recept říká něco o kondenzovaném mléku, másle, kokosu a mandlích. Na papíře do vypadá úplně jinak, než ve skutečnosti. Když vám přijde do kuchyně 5 rozverných puberťaček, opravdu nemá smysl zaujatě hovořit o tematice Vesny, když vám očima otevírají naaranžovanou bonboniéru Ferrero Rocher, sledují sousedovic kočku a je jim na terase vedro. Snad zmínka o tom, že v přírodě stoupá míza do pupenů, stejně tak, jako se v mladé dívce (Vesně) bouří hormony a pučí prsa, byla dívkami přijata k dalšímu rozhovoru.
Nicméně naší stěžejní prací bylo zaktivovat své endorfíny povzbuzením chuťových pohárků. Už jen samotný fakt, že bude ve hře i domácí čokoláda, holkám zrychlilo tep a přimět je, aby si navážily do svých barevných misek svoje 3 suroviny, bylo jako krotit divokou zvěř. Mé doporučení "Holky neujídejte si to!" mělo zcela opačný efekt (asi byl ve škole zase oběd na houby). Myslela jsem si, že jsem se na lekci připravila více, než-li svědomitě, leč skutečnost se ukázala býti jiná. Už jste někdy viděli, jak se mění kostka másla v rozpatlanou hroudu na stole? Když se k tomu ještě přidá mé fópá se záměnou Salka s neslazeným kondenzovaným mlékem (holky si to dosladily), máte zcela jasný obraz roztomilého zmatku. To však zdaleka nebylo všechno. Z nějakého mě nepochopitelného důvodu nám směs na kuličky nechtěla zhoustnout, takže jsme museli zaimprovizovat s kokosovou moukou (naštěstí byla doma). A jako perlička nakonec bylo sražené mléko (asi mu neudělala dobře plovoucí skořice), takže domácí čokoláda byla v ohrožení.
Výše popsané se slečen vůbec nedotklo, neboť byly unešené krájením čokolády a vařením mandlí. Dokázaly se "nasáčkovat" k jednomu hrnci u sporáku a sledovat bublinky v kastrolu. Je jasné, že finální práce - tvoření kuliček z kokosové hmoty se odehrála až na poslední chvíli. Vpravit do těsta mandli tak, aby tvar připomínal kouli, bylo úsměvné. Naše papírové košíčky sice neměly tu správnou velikost (a nebo byly ty kouličky moc malé?), ale to nikomu nevadilo. Obzvláště, když jsem po ztrátě mléka vyhlásila, že si mohou své výtvory polít čokoládou (87%). Jakmile bylo hotovo, směřovaly talířky na venkovní stůl, kde si všichni cpali pusiny Raffaelly. Mě se nakonec podařilo udělat i tu slibovanou domácí čokoládu, čímž jsme dosáhli vrcholu požitkářského blaha. Šlehačka ve spreji korunovala tento nevšední zážitek, a já si tak v duchu říkala, že k večeři si toho doma holky asi už moc nedají. Fousy od čokolády či šlehačky měly všude, oči jim svítily jako žárovky a jejich hlasitost stoupala s každým snědeným kouskem. Raffaello je prostě Raffaello .o)
Když dům osiřel od bujarého mládí, chtěla jsem se zeptat Vesny, zda i úklid neskutečně zapatlané kuchyně patří k radostem jara. Odpověděla mi, že ano :o), takže jsem si naordinovala další dávku euforie, naházela nádobí do myčky a šla si užít toho jarního sluníčka s vědomím, že Raffaello na mě čeká v lednici. Mezi poli mi pohrával úsměv na tváři, když jsem si vzpomněla na scénu, kterak se holky cpou na terase kuličkami a jedna z nich zcela vážných hlasem pronese: „Tak na tohle bych si teda fakt zvykla….“ .o)))
POD ČAROU
