Družena Kuchařská maturita
Jednou to přijít muselo! Po třech letech u sporáku by se dalo říci, že už dívky nastřádaly dostatek zkušeností, aby je mohly samostatně odprezentovat. Když se totiž vídáme při našem vařeníčku, tak je to samé napovídání, napomáhání, upozorňování a ve finále holky zdlábnou pokrm, aniž by po půl hodině věděly, jaký byl postup. A tak jsem si řekla, že je čas dát jim možnost vyzkoušet si kuchtění v praxi bez zásahu dospěláka. Na to, aby vařily z fleku, jsem si ještě netroufla, ale díky detailnímu receptáři tu byla velká šance na úspěch. Jednak proto, že jsou na to zvyklé, ale také ohledně bezpečnosti v kuchyni. Taková maturita je celkem obsáhlá věc. Vzpomínám si na svůj svatý týden, a ještě teď nechápu, jak jsem mohla vstřebat 4x60 otázek.
V tomto duchu jsem tedy i já tak trochu "přitvrdila" a namísto jednoho receptu zvolila pro maturitní hodinu recepty dva. A aby to nebylo jednoduché ani pro mě, každá kuchařinka měla jiné zadání. Přemýšlela jsem o nich hodně už týden dopředu, aby byly jednoduché a zároveň se mezi sebou doplňovaly. Má volba tedy připadla na pomazánky s různými druhy pečiva (rohlík, veka, toust a tortilla). Pro druhou část zkoušky jsem našla úžasné recepty na domácí přesnídávky - termix, pribiňáček, zmrzlinu a pudink. Stále jsem však byla na začátku svého snažení. Sepsat osm podrobných itinerářů byl oříšek hodný slohové práce. Pak už jen jeden nákup a menší škatulata s nádobím zakončily mou dvoudenní přípravu.
V den D jsem vystupovala v roli zkušební poroty, čímž jsme tak trochu přišli o náš obvyklý žoviální projev. Vysvětlila jsem dívkám co je čeká, kde mají své potraviny, nádobí, místo na vaření a prezentaci hotových pokrmů. Každá se svou barvou maturitní zkoušky napochodovala do kuchyně, kde začala odtikávat první 45 minutová zkouška Pomazánek. Být v roli tichého pozorovatele mi moc nešlo, musela jsem se držet, abych tu neradila či nepomohla. A tak jsem pilně zaznamenávala kuchyňské ševelení a přitom se snažila foťákem zachytit pár okamžiků. Holky kolem mě poletovaly a nějakou chvilku jim trvalo, než si našly svůj řád ve svém konání. Některá zírala do receptů a ne a ne se odpíchnout, druhá vařila na dvou místech najednou, zatímco ta třetí odškrtávala jeden úkol za druhým. Byl to koncert dívčího tvoření v přímém přenosu.
Asi nejsložitější částí odpoledne byla práce s umýváním nádobí. Při běžných lekcích je to většinou moje služba, kdy od dřezu dohlížím na činnosti vedle. Tentokrát ale měla každá z dívek k mytí svůj vlastní lavor a jen omezené množství kuchyňského náčiní, čímž nedocházelo k vyprázdnění příborníku, jak tomu bývá obvykle. Bylo to prostě jiné, ale rozhodně poučné pro příště. Samostatnost v mé kuchyni kvetla každou minutou. Mé svěřenkyně pod dohledem samy vařily na sporáku, krájely, míchaly, loupaly a servírovaly. Lednice se začala plnit hotovými pokrmy. Minutka lehce po 15 hodině oznámila ukončení prvního úkolu. Mnoho surovin i předmětů změnilo své původní místo, ale stále jsme byli v normálním vařícím chaosu.
Druhá část zkoušky měla sladký nádech s příchutí mléčných výrobků. Většinou se jednalo o obyčejné smíchání 3 ingrediencí, pár z nich se muselo vařit, takže holky nabyly svou suverenitu a už jim ani nepřišlo, že jsou pod drobnohledem. Vzduchem lítala vůně jahod, kakaa a čokolády. Kdybychom své lahůdky prodávaly, utrhali by nám lidi ruce, protože domácí pudink je prostě domácí pudink, nemluvě o čokoládovém termixu ze šlehačky a čokolády - to je prostě deluxe. Při zdobení všech přesnídávek vládla nadšená atmosféra - listy máty, meduňky či lesních jahod s trochou kokosu a piškot dodaly na naší exkluzivitě. Holky by činčaly klidně dál, kdyby na náš práh nedorazili další členové poroty z řad rodičů. Na poslední chvíli se ještě plnily maturitní požadavky, jako sklizení stolů, zametení podlahy a domytí nádobí, abychom sundáním zástěr mohli přistoupit k závěrečnému hodnocení a ochutnávání
Na stole bylo osm nádherně nazdobených servírovacích talířků a misek, za stolem seděly 4 maturantky a vedle nich 4 porotci. Ujala jsem se tedy coby předsedkyně zkouškové komise slova, abych zhodnotila dvouhodinovou práci a poděkovala za výkon. Ke slovu se dostaly i dívky, odpovídající na mé všetečné otázky. Trochu rozpaků bylo, když se každá chopila svého výtvoru a nabízela k ochutnání porotě. Ta se jednoznačně shodla na stejném verdiktu _DOBRÁ PRÁCE _.Mezi jednotlivými pokrmy jsme začlenili i náš rituál přípitku, aby byly naše chuťové pohárky náležitě čerstvé. Vidět holky, jak se krmí dospěláci a ony zatím nevzaly do úst, bylo drásající. S o to větší chutí se pak vrhly na své misky, dávaly si vzájemně ochutnat a vypadaly blaženě. Což ostatně my všichni. Porota si sice břicha nenacpala, ale poznala, že jsou jejich dcery nadané, šikovné, tvořivé a že jim svítá na lepší časy, kdy přibude doma další kuchařská síla.
Já, dceru nemaje, jsem byla spokojená s celým proběhem našeho maturitního klání a jsem neustále vděčná těmto čtyřem dívkám za to, že jsou krásnou součástí mých pracovních dní. Kuchařské ocenění dostala každá, věřím že to není jen papír, ale skutečné poplácání po zádech. Kuchařskou maturitu tedy zvládly s přehledem všechny! Odměna bude příště sladká a s třešničkou na dortu!
