Leporelo
Být princezničkou v celém tom obrovském zámku by byla nuda. Chce to nějakého sourozence, a tak se v našem království vylouplo malé princátko, tak trochu ještě batole, které potřebuje poznávat svět. Netuším, jak na tom byly tehdy chůvy se vzděláváním malých dětí, ale určitě už existovala knížka, která se skládá jako harmonika, má pevné desky a je plná jednoduchých obrázků o obou stran. Měla jsem ji já, měly jí moje děti a mají je i moje vnoučata. Leporelo je zkrátka fajn, i když je to tak trochu jazykolam ....leporelo nebo lepolero??? Každopádně nám s Malovajdou na nějaké té zpřeházené slabice nezáleží, nám jde hlavně o to, abychom si svou hodinu náležitě prožili, užili si nové techniky, netradiční média a tematické vyjádření.
A protože se třídou prvňáčků přehnala chřipkové vlnobití, zůstala doma 1/3 malých malířek. Ale možná po přečtení tohoto příběhu, až bude venku nevlídno, si mohou děti sednout ke stolu k pastelkám a udělat si své leporelo samy. Není na tom nic těžkého. Stačí rozstříhat bílou čtvrtku A3 na tři dlouhé části, a ty přeskládat na 6 dílů. Každému dílu pak pomocí pravítka narýsovat rámeček z přední i zadní strany, tedy 12x (já si jich užila jen ve 4 vyhotoveních .o)). Děti se v této hodině naučily zacházet s gelovými pastelkami, které úžasně a měkce kloužou po papíře a dají je rozmazávat štětcem a vodou. Takto jsme vybarvili všechny rámečky, do kterých si každá princeznička už sama namalovala svůj obsah. Na výběr byly jednoduché obrázky ovoce, zeleniny, tvarů, čísel, barev z dostupných dětských knížek našeho leporelového archívu......ale jak to dopadlo, vidíte sami :o)