Salátová klasika
Salát je jako příloha sice pracné, leč výborné řešení. Obzvláště o Vánocích by mohlo celé Česko vyprávět. Bramborový salát je prostě klasika! Každý ho dělá po svém a každá má ten zaručeně nejlepší recept. Já jsem se ho naučila podle receptu své maminky a ten se zcela náhodou vesměs shoduje s receptem mé kulinářské guru paní Flo, takže nebylo co řešit a s klidným svědomím jsem mohla předat tuhle lahůdku dál do světa. Legrační na tom všem bylo jen to, že jsme ten salát dělaly s dětmi 3 dny před Štědrým dnem, takže jsem si ho mohla udělat s radostí znovu.
Úkolů jsme měli opravdu hodně, neboť bramborový salát je jak barevná potravinová mozaika. Všechno se musí navážit, umýt, oškrábat, nakrájet, uvařit, oloupat, smíchat a dochutit. Pro mladé slečny celkem řehole, takže jsme si museli trochu vypomoct kuchyňskými vychytávkami. Zatímco se vařily brambory ve velkém hrnci (každá je měla označené), v nástavci nad hrncem se napařovala kořenová zelenina a vejce. Mezitím se krájely na kostičky okurky.
Udělali jsme si dokonce i malou poznávačku ohledně majonézy, tedy jak se vyrábí ta domácí a která je nejlepší kupovaná. No a potom jsme "Helmanzku" ještě vyšperkovali přidáním sojové omáčky, hořčice a jogurtu. Následující ochutnávací test ukázal 3:1, že ta vylepšená má v salátu větší říz. V podstatě jsme většinu hodiny stále krájeli a krájeli, ale místo nožů jsme využili i kráječe na vejce i brambory. A o ty šlo především. Určitě všichni znáte ten blemcavý pocit, když si do mísy přes kráječ dáte brambory, jejichž kostky prostě nejdou od sebe. My to vyřešili fíglem od Flo a pokapali je pár lžicemi láku od okurek. Podmínkou byl ovšem fakt, že museli být ještě teplé, to se pak pikantnost přesunula na vyšší level.
Když děláte doma bramborový salát, je z toho hora nádobí, tak si jistě dokážete představit, jak to vypadá, když ho v jedné kuchyni dělají 4 osoby a myčka je mimo provoz! Ale zvládli jsme to!!! Dokonce jsme si stihli i vánočně prostřít stůl a společně si sníst dávku bramborového salátu. Pro mě to byl jeden z těch příjemných okamžiků, kdy víte, že to, co děláte, má smysl, protože právě takovéto zážitky si děti odnášejí do svých vlastních životů.