Družena Šáteček
Druhá hodina vaření pro holky ze 4. třídy byla na sladkou notu. Šátečky z listového těsta jsem si dělala už jako malá holka, protože byly jednoduché a dobré. Stačilo jedno balení těsta, marmeláda a moučkový cukr na obalení Jediné úskalí bylo, že ne vždycky zůstala náplň tam, kde měla a zapékala se na plechu mimo moučník. To mě tehdy ale vůbec nevadilo, a věřím, že současné děti na tom nebudou o nic líp. Sice jsem nyní vyměnila marmeládu za oblíbenou Nutellu, ale výsledek byl podobný. K nápadu udělat si domácí lískooříškový krém mě přivedly dvě skutečnosti. Tou první byl fakt, že tuto pochoutku milují děti ke svačině na pečivu a tou druhou zjištění, co všechno tato kupovaná lahůdka vlastně obsahuje. Z toho, že je vyrobena z nezdraveného palmového tuku (30%) a skoro z 56% cukru, mě málem kleplo. Takže si už umíte jistě spočítat, kolik procent zbývá na podíl oříšků.
Když jsem hledala recept na domácí oříškový krém, zaujala mě kombinace Salka (zahuštěné mléko), čokolády a mletých oříšků. Ne že by ty první dvě ingredience měly v sobě méně cukru, ale konzistencí asi nejvíc připomínaly výše zmíněný výrobek. A tak se holky naučily otevírat plechovku, používat stěrku, mixér a už ví, co je to vodní lázeň. I to, že se čokoláda dobře rozpustí v teple, a že je pak všechno od Salka totálně upatlané, ale táááák dobré.
V další části hodiny jsme se zabývali listovým těstem, z čeho se vyrábí, jak se s ním pracuje a jaké jsou v obchodě druhy. My měli 2 kousky už rozváleného těsta, ale aby si děti vyzkoušely práci s válečkem, tak i tu hroudu Babického. Poté přišla na řadu trocha geometrie, kdy jsme museli rádýlkem udělat na placce stejné čtverce 5 x 5 cm, což se ukázalo jako značný oříšek. Nicméně po přípravě plechů s pečícím papírem jsme mohli začít vkládat lžičkou čoko-hmotu do dílků. Zde by bylo vhodné použít úsloví: " Jako vosa na bonbon", protože nádoba s naší "nutelou" byla jen jedna a v ní 4 dlouhé lžíce. Krém ne vždy dorazil do středu a prstíky se olizovaly nepřetržitě. Ovšem ta největší sranda začala ve chvíli, kdy jsme měli naše "šátečky" zabalit. První volby, spočívající v přehnutí na trojúhelník, byla ignorována, a tak jsme nejdříve spojovali u čtverce první protilehlé rohy a po jejich zmáčknutí ty druhé. Vytvořil se něco jako raneček na vadr, jenže ten má nahoře uzel, naše šátečky nic takového neměly, takže se v troubě otevřely jako poupata a většina krému se (stejně jako mě tehdy) opékala mimo zónu. Domem to ale vonělo jako o Vánocích a krabičky už netrpělivě čekaly, až budou moct pojmout tu nálož vlastnoručně upečeného zákusku. Až druhý den jsem zjistila, že již ztuhlé šátečky nechutnají vůbec špatně .o)) To ale u holčiček zřejmě nehrozilo....
