Družena Tkaní
Čeština je kouzelný jazyk, který si tak trochu zalumpačil u Švadlenky v hodině, v níž se děti utkaly se tkaním, a to na tkalcovském stavu. Zní to hodně složitě, že? Možná si představíte ten složitý dřevěný stroj z pohádek, který klape ve světnici, kde lítá člunek po osnově a útek nabývá na barevnosti. V naší lekci se naštěstí nic takového složitého nedělo. S elegancí sobě vlastní jsme si poradili s kartonem vyšperkovaným špachtličkami od zmrzliny a obyčejným provázkem, ale i s obrovskými umělohmotnými jehlami a klubíčky s vlnou.
Děti už znaly z lekce šití předního stehu, že jehla míří střídavě nahoru a dolů, takže jsme to u tkaní mohly hravě zopakovat. Jen s tím rozdílem, že jsme do kartonu nepíchali, ale pluli jehlou v osnově jako když se lodička houpe na vodě. Největší svízel nastával většinou na okrajích, kde nebylo tak snadné poznat, zda jde vlna "pod" nebo "nad", čímž se nám začal celý výtvor nebezpečně zužovat. Holčičky střídaly různé barvy (naštěstí stejně silné vlny), takže jsme museli chtě nechtě navazovat a tudíž dělat i nevzhledné uzlíky. Utkat alespoň 15 cm není dílem jednoho posezení, a tak dostaly děti svou práci domů, aby v ní mohly pokračovat. . Na další hodině jsme pak na rubu našeho provizorního tkalcovského stavu prostřihli osnovu a na obou koncích těsně u poslední provléknuté vlny zakončili dvojitým uzlem. Pravda je, že kdyby byla i osnova z vlny, lépe by se nám vše zakončovalo, protože provázek klouzal. To, jak si každý svůj utkaný výtvor ukončil, záleželo na momentální náladě. Někdo ho nechal tak, jak byl, jiní si z toho udělali obrázek holčičky v šatičkách nebo široký náramek na zápěstí.
