Družena Bašta po italsku
Kroužky vaření "jedou" v mé kuchyni už několikátým rokem, a v tom letošním zažívají opětovný "boom", kdy jsem musela otevřít rovnou 3 sety. A pokaždé, když se přihlásí úplní začátečníci, kteří se dostanou od svačiny přes polívku k hlavnímu jídlu, tak si přejí špagety. Jídlo to oblíbené, rychlé, chutné a syté. Dokonce tak oblíbené, rychlé a chutné, že je vždycky dělal můj muž synkům k večeři, když jsme nebyla doma. Pokud hlídal 3x v týdnu, byly špagety 3x v týdnu. Divím se, že na ně nemají naši kluci alergii. Takže chápu počáteční nadšení druháků. Uvařit si "vlastní" těstoviny je prostě dobrodružství. Pro lektora zase další příležitost, jak udělat hodinu ještě efektivnější a zábavnější.
Tak jako se představují taneční páry ve StarDance , tak jsem i já představila dětem hlavní protagonisty pokrmu zvaný špagety s boloňskou omáčkou. Nebylo ani tak důležité italské město Bologna, coby centrum gastronomie, odkud pochází nejznámější italská jídla, jako spíš z čeho jsou těstoviny vyrobeny, co mají rády při samotném vaření, a kterak se s nimi má zacházet před podáváním. Omáčka je v podstatě takovou náloží několika chutí, kterou uvařené špagety "vcucnou" do sebe a chutnají tak o mnoho lépe. Lepivost této potraviny jsme si vyzkoušeli v praxi, coby zábavnou vložku hodiny, a to mnou vhozené jedné uvařené špagetky na hladký povrch (samozřejmě s ponaučením, že takhle u vás doma rozhodně ne). Recept nabádal, aby vaření špaget bylo začleněno až po zhotovení boloňské omáčky, takže naše kroky vedly nejdříve tímto směrem.
Ve své podstatě je omáčka zhotovena jen ze 4 surovin - z cibule, mrkve, řapíkatého celeru a mletého masa. První položku děti klasicky oplakaly a nezapomněly si přitom utírat oči prstíky od cibule. Druhá zkouška se škrabkou proběhla u mrkve, kterou děti raději nastrouhaly, než nakrájely. Řapíkatý celer mi dělal společnost asi tak týden předem, kdy jsem zakoupila bulvu s listy a nechala vyrůstat ve vodě odříznutou část. Tady žádný problém nenastal. Poté přišly ke slovu hrnce a vařečky, olej a zelenina a pak i to maso, u něhož mohly děti vidět rychlou změnu barvy od růžové po popelavě šedou, přesto však z hrnce úžasně vonící. Korunu všemu tomu opékání dal rajčatový protlak, který zmírnil žár a doplnil další chuť do tandemu. Po osolení jsme už nechali omáčku svému osudu, sem tam zamíchali nebo dolili vodou.
Děti si samy prostřely stůl (na několikrát, ale nakonec tam byl talíř, vidlička i ubrousek). Mezi tím, co se nám vařila voda na špagety v mém největším hrnci, se holčičky zaobíraly velkými kuchařskými knihami a zkoumaly, co si uděláme sladkého příště....jednoznačně vyhlásily ovocný pohár jako vítěze a já už se viděla, jak jdu v zimě ke 12 měsíčkům pro jahody. Nakonec zvítězila roláda. Ale vraťme se ke špagetám. Ty jsme totiž v průběhu vařeení 4x ochutnávali, abychom si udělali zkušenost s tím, co znamená špagety polotvrdé, poloměkké, al dente a měkké. Asi měly děti hlad, protože měly pusinky stále otevřené a já si připadala jako krmič ptáčků do zobáčků. Čtvrt hodiny před koncem lekce jsme smíchali omáčku s těstovinami, přidali nastrouhaný sýr a nandali pokrm do hlubokých talířů. Naučily jsme se točit vidličkou jako Italové, ale stejně nám u pusinek zůstávaly oranžové ocásky. Dětem chutnalo tak, že si i talíře vylízaly, takže měla myčka menší práci. A tak skončila Bologna ve středokluckých bříškách.
