Družena Kuličky
Kuchařinku čekal sladký recept, a to pár dnů před Vánocemi. Ještě tak před 5 lety bych se "pochlapila" a pekla s dětmi rohlíčky nebo linecké, ale už to prostě nedělám. Děti mi odrostly, my dva to nejíme, a stejně nám to vždycky zůstávalo až do léta v mrazáku. Jenže s výukou je to jinak, takže jsem se snažila dostát svému slovu, a přeci jen jsem připravila recept na cukroví. Sice nepečené, a tak trochu raw, ale proč ne (nikdy není pozdě začít s netradičními pokrmy). I tato hodina byla neobvyklá, neboť jsme začali od piky. Děti se dozvěděly, jak vypadají datle a také ochutnaly datlovou pastu. Tomu, že čokoláda neroste na stromech, ale že je z kakaových bobů, nevěřily, takže jsme si udělali degustační chvilku s kakaovým práškem, hořkou čokoládou 90%, čokoládou na vaření a Grankem. Kupodivu jim neslazená verze chutnala.
Poté přišla na řadu datlová hmota, která je opravdu, ale opravdu hodně lepivá, takže jsme museli používat mísu s vodu, abychom neměli po chvilce datlové rukavice. Děti si měly z potřebného množství udělat váleček, jako kdyby pracovaly s modelínou a poté jej začít půlit, až jim zbydou stejné dílky. Slovo "stejné" bylo zřejmě v čínštině a každá kulička si libovala ve své vlastní váze. Žaludku to ostatně bude jedno. Co ale bylo na receptu zajímavé, byla jeho obměnitelnost. Jednak tím, že se do něj dala zakomponovat si drcená jádra oříšků a mandlí, která zvětšila objem dílků, ale dala jim i chuť. Poté se už mohly začít tvořit mezi dlaněmi kuličky a nám se tak naskytla jakási lekce alchymie koření, vůní a chutí. Před holčičkami leželo několik mističek naplněných kokosem, mletým mákem, skořicí, kakaem či oříšky. Každá měla jednu nádobu, do které si dala lžičku zmíněné ingredience, kterou smíchala s dílkem datlového kousku a poté umotanou kuličku obalila v témže. Ta se pak mohla vyjímat v papírovém košíčku. Jenže po chvilku už holky ztratily přehled, která je která a musely si popsat jednotlivé kousky na papír. Stejně se jim to do malých krabiček nevešlo, takže se na malou chvilku vzduchem mihla myšlenka ty přebytky sníst na místě.
Druhou část hodiny jsme věnovali zcela nezdravé, zato hravé mlsandě a rozpustili jsme ve vodní lázni 4 tabulky čokolády, Holky krájely a v nestřeženém okamžiku i ujídaly (ostatně tato hodina byla obzvláště upatlaná). Díky úžasné spolupráci rodičů si přinesly holčičky i silikonové formy, kterým říkaly "puppy(?)", což je něco jako malé důlky připomínající image stěn metra A, které jsem si kdysi dávno pojmenovala jako "prsa a antiprsa". Tak do těchto prohlubenin jsme kreativně nasázeli lentilky všech barev a poté zalili čokoládou. Jenže....(vždycky se v mých hodinách objeví nějaké jenže!).....směs byla tak hustá, že hrozilo její uvíznutí v nádobě, načeš jsem zpanikařila a vrazila do toho půlku másla (!!) ....a nic se nestalo....takže jsem našla v řešení dolití mlékem, což uspokojilo mou vizi hustoty správné čokoládové polevy a s klidem jsem šoupala hotové formy do mrazáku s tím, že na konci hodiny se mi naskytne pohled na báječně barevnou "prsatou" čokoládu. Což se bohužel nestalo, neb její konzistence byla i na mrazák slabá. Děti tedy odcházely s výrobky opatřenými pečícím papírem, aby alespoň transport byl bez úhony, což jsem ještě doplnila mnohačetnou omluvou. Jak se ukázalo, děti to vůbec netrápilo a zřejmě si doma vylízaly čokošku i s lentilkami po svém.
Ve zbylém čase (kupodivu ho bylo docela dost) jsme si ještě zhotovili jablečný kompot se skořicí, hřebíčkem a brusinkami, který než se uvařil, dal prostor pro malý čajový holčičí dýchánek. Dokonce došlo i na to naše nepečené cukroví, takže za mě hodina naplněná až po okraj všech možností. Do příště mi nezbývá nic jiného, než pořádně nastudovat tu čokoládovou výplň a také vymyslet raději odzkoušený recept (když já se nechám vždycky tak ukecat,,,,)
