Doupě duchů

Koncem října jsem vždycky na vážkách, zda se mám držet svých oblíbených českých "dušiček" nebo se ve výtvarce přiklonit k americkému Halloweenu. Mám s tím docela patálie, ale nakonec podlehnu, tedy alespoň co se kreslení týká. Děti to prostě tak mají a zřejmě potřebují projít jedním dnem coby zombíci. I řekla jsem si, že všem těm hrůzostrašným potvůrkám uděláme jedno velké doupě, kde se mohou po zbytek roku zavřít na petlice a nechat nás klidně spát. Takové doupě není ale jen tak. Je to stavba značně netypická, mající nesourodé přístavby a nástavby ve formě věží a věžiček, navíc s okny, které se rozhodně nedají popsat jako symetrická. Zkusila jsem si jich pár nakreslit a málem bych se stala architektkou v tomto oboru, jak mě to bavilo. Nechala jsem tedy svá doupata na nástěnce (plocha naší televize) jako inspiraci pro děti a ještě jim k tomu připravila možnosti úniku, tedy různých druhů cesty vedoucí do vrat doupěte do někam. A když už jsem byla v té parádě, namalovala jsem si na obličej pavučinu, abych ladila s dětmi, které přišly na lekci rovnou z Halloweenské družinové akce.