Družena Led(n)ování
Jak samotný název příběhu napovídá, byl led a leden hlavním tématem Malovajdy. Klesající teploty daly jednoznačný impuls k tomu, aby se na náš rybník a přilehlé okolní vodní plochy vyrojili bruslaři všech věkových kategorií a vytvářeli na hladké ledové ploše nesčetné zajímavé šmodrchanice. I to může být impuls k výtvarnému zachycení. Začátečník, co šourá brusle jen co noha nohu mine, by vytvořil něco jako krátkou a víceméně rovnou stopu, zatímco zdatný bruslař, trénující 4x v týdnu po sobě zanechá nejen důlky v ledu po svých piruetách, nýbrž i smyčky a přesmyčky svých bruslí. Hokejisti ti to mají úplně jinak a brousí led svou rychlou jízdou a ráznými zastaveními. Prostě každý si na ledu přijde na své.
Naše ledování v teple příbytku nedává zrovna moc inspirace k vyjádření výše uvedeného, a tak jsem museli trochu markýrovat po hladké podlaze, abychom si připomněli pohyby bruslařů. Brusle nemaje, zvolili jsme místo nich provázky. Ano vím, provázek není brusle, ale na papíře může vytvořit jakékoliv linie, neb je velmi tvárný. Tedy pokud ho dostatečně předem namočíte do vody, přeci jen bychom měli mít nějaké to spojení s vodní plochou. Pokud tento provázek, ideálně potravinový, ještě navíc namočíte do řidší temperové barvy v kelímku, můžete mít jistotu, že jeho tahy budou na bílém podkladu dostatečně vidět. My zvolili opět ty se studeným odstínem. Děti si nejdříve navlhčily čtvrtku pomocí velkého plochého štětce vodou s perleťovým pigmentem ze speciálních vodovek. Pak už začala provázková rošáda, kdy provázek mohl na podkladu skákat z místa na místo a zanechávat po sobě stopy nebo jeho záměrným naaranžováním a následným přitisknutím vznikla výrazná bruslařská linka. I když děti znaly tuto techniku v podobě táhnutí provázku, tahle se jim zamlouvala daleko více. Byla hravá až patlavá, a když bylo doporučeno zvolit si z 9 barev jen tři, přesto se výkresy chlubily svou barevností.
Následující hodinu přišly na řadu nůžky, abychom z pravidelného obdélníkového tvaru vytvořili svůj vlastní tvar rybníku. Ti, co si nebyli jistí svou představou, raději před stříháním použili náčrtek tužkou. V opačném případě by nám totiž při opravování tvaru zůstala z původního rozměru tak pětina. Ono se nadarmo neříká: "Dvakrát měř a jednou řež". V našem případě stříhej. Co ovšem s výsledným obrázkem, který by nezasvěcenci vlastně nic neřekl? Co ho nalepit na plochu, která trochu připomíná krajinu a vtisknout rybníku zasněžené vrstvy sněhu? Sice se nám vata s lepidlem tak trochu při aranžování hádala, ale ono odklízení sněhu z ledové plochy také není jednoduchá záležitost.
Co by to ale bylo za radostné ledování, kdyby rybník zel prázdnotou. Bylo potřeba vytvořit nějaké ty bruslaře, takže přišla chvíle, kdy jsme opět mohly výtvarně přenést realitu na papír. Stejně tak, jak malé děti kreslí hlavonožce, i my pro názornost tak začali. Jen s tím rozdílem, že každá končetina má místo jedné čárky hned tři, jako třeba u nohy je to stehno, lýtko a chodidlo.
Děti se pokusily markýrovat typické polohy na ledu. Hlava jako koule byla jasná, tělo jako tyčinka také, ale záleželo na tom, zda je v poloze svislé, nakloněné nebo přímo vodorovné. Odtud jsme se mohli odpíchnout k tomu, abychom daly tvar končetinám. Mohly být nad hlavou při piruetě nebo roztažené jako při holubičce. A nohy? Ano jedna musela být aspoň trochu rovná na ledu, ale ta druhá se mohla ocitnout kdekoliv a v jakékoliv poloze. I když děti většinou svým postavám krátily značně končetiny, náznak jakéhosi pohybu tam byl. Nyní přišla chvíle, kdy jsme těch párátkovým postavičkám mohly dát tvar, tudíž i svaly (už jsme to jednou dělali). Po vyplnění postavy černým fixem vznikla SIULETA bruslaře. Děti si vytvořily takto dva bruslaře, které po vystřižení přilepily na ledovou plochu se sněhem. Okrajové domalovánky, které mohly představovat cokoliv, co se dělo u jejich rybníka, byly dovršením našeho výkresu. Možná, že bezbarvý lak by tomu všemu dodal na autentičnosti, ale zase by hodně ten nás led smrděl.
