Vesmírná dílnička

Červen je vždycky nadupaný měsíc, ať již akcemi nebo netrpělivostí z konce školního roku. Jelikož MDD je v kalendáři od nepaměti vždy prvního června, většina pozornosti je pravidelně soustředěna na víkend po tomto datu. Ne jinak tomu bylo i v mém okolí. Ještě že existuje spolek "Bělocké maminky", který připravuje pro děti báječné programy. Letošní den dětí měl vesmírnou tématiku, a tak se to raketami, kosmonauty a planetami jen hemžilo.  Tým vedla zkušená ruka Kláry a výsledek byl více než li obdivuhodný.

Na louce u koní vyrostl během jednoho večera velký vojenský stan, coby základna celého týmu. Kolem stála jednotlivá stanoviště s parádně vyzdobenými cedulemi kosmických umělců.  Děti čekala dobrodružná cesta přes Tajemství vesmíru, kde skládaly puzzle planet, o kus dál hádaly Nebeské kvízy, ale obstály i ve složité zkoušce průletu Černou dírou. K tomu bylo samozřejmě zapotřebí se řádně orientovat v planetárním prostoru Slunce, Měsíce a Země a umět navigovat složitou robotiku. To vše vyžadovalo náležitou fyzickou připravenost u stanoviště Lunochoda, kde se do hry zapojili i rodiče. Pro všechny astronauty byly připraveny Vesmírné tvary, které měli rozeznat, ale i Bloudění vesmírnou cestou, Trefa do rakety nebo Hod planetami.  A protože i ve vesmíru se tvoří, posledním stanovištěm byla Kosmická dílnička, kde si děti mohly vyrobit raketu, Marťanská tykadla nebo se projevit ve vesmírných barvách.

Den byl jak malovaný, i když vzduch odpovídal vesmírným dálavám. U hlavního stanu čekaly na děti odměny, které si mohly zakoupit za Vesmírné  peníze po splnění všech úkolů. A nejen to - na návštěvu přijela i mimozemská rasa, která nastříkala na louku astrální mlhovinu, ve které se naháči mohli vydovádět a poté si i prohlédnout tu červenobílou pojízdnou techniku. Na louce vzplála i planeta Mars, jejíž oheň jsme využili k přípravě malých raketových buřtíků, Mléčná dráha  sice nebyla, ale zato malinovka a pivo ano. Když už byly všechny odměny rozdány, přijel se ukázat i bájný Pegas, který sice neměl křídla, ale zato měl zdatnou paní  Pegasovou, co vozila na svém hřbetu lidská mláďata.  U hlavní brány se houpal opálený kosmonaut ve svém skafandru a díval se na tu spokojenost člověčího hemžení. Někdy je na Zemi prostě líp.

Coby jedna z členek hvězdné skupiny, zastupující bytosti Andromédy, jsem také přispěla svou rukou ke zdaru akce, ale jelikož můj rádius byl omezený v továrně na výrobu raket a vesmírných přijímačů,  předávám obrazy jen z míst, kam jen mé jasnovidné oko dohlédlo :o)