Družena Světlo do duše
Konec října je takové zvláštní období, kdy už nefunguje babí léto a kdy ještě nejsou ve výlohách vánoční kouličky. Se změnou času se nám mění i denní režim a rychlé odpolední stmívání nepřináší zrovna to nejsprávnější povzbuzení. To si člověk už musí umět vytvořit doma sám. Tvořílek s Malovajdou do mají stejně, a protože to jsou šikulové, kteří ani netuší, co je to podzimní deprese, vymysleli si tvoření pro potěšení. Dušičkový čas je už za nimi, a tak hlavním úkolem je udělat si klid na duši, což u nich doma znamená zapálit si pěkně svíčku a něco hezkého poslouchat, číst nebo vyrábět.
Když jednou takhle udělala Malovajda v kuchyni svíčkovou k obědu, zamyslel se Tvořílek nad tím, zda by si nemohl vyrobit svou vlastní svíčku, aniž by k tomu použil mrkev nebo petržel. V šuplíku mu zůstalo pár vyhořelých svíček od Vánoc, ale jejich barvy byly po rozpuštění v hrníčku tak smutné, že to chtělo oživit. Pak mu přistál v hlavě bezva nápad. Když může být svíčková ze zeleniny, proč by nemohla být svíčka z voskovek?!
Děti přijaly tenhle nápad s nadšením. Jeden strouhal barevnou svíčku, druhý míchal voskové vločky, třetí vybíral voskovky, čtvrtý už krájel rádýlkem zchladlé pláty na čtverečky a pátý jim dělal dírky a navlékal na vyztužený knot. Kuchyň se prostě změnila ve voskové doupě. Oranžová střídala zelenou, a žlutá modrou. Když už nebylo co krájet, tak se vylívali dvoubarevné čajové svíčky a plovoucí smajlíci. Dvě hodiny práce byly tak akorát na to, abychom to všechno zvládli i s úklidem. A že se děti v tomhle směru činily!!!
Kdybyste náhodou měli takhle někdy třeba špatnou náladu, inspirujte se! Uvidíte, že se vám ani nebude chtít ten svíčkový skvost zapálit a budete jen schovávat do příštích dušiček.
