Družena Cirkus v cirkuse
Už jste někdy vyzkoušeli být vším, co cirkus nabízí? Už jen ta představa, že se mohu stát na chvilku sličnou akrobatkou na vyšperkovaném běloušovi a sklízím potlesk davu, sedícího v kruhu, je přinejmenším naplňující. Ovšem, kde je psáno, že to mám dělat celé odpoledne, když se mohu rázem stát krotitelkou dravé zvěře, která na mě upřeně upíná svůj zrak, čekajíc na další z mých povelů. To, kdyby se mě dělo běžně v životě, tak jsem hvězda! Mohla bych se takto přesouvat z jedné cirkusové role do další a myslím, že by mě to nepřestalo bavit ani po půl hodině. Tak takhle přesně uvažoval Tvořílek jednoho lednového odpoledne, když vymýšlel, co by si s dětmi mohl vyrobit. Když se probíral vším tím svým materiálem, zapíchl si do prstu špendlík, což byl neklamný důvod k tomu, aby jej použil ve své další hodině.
A tak se stalo. Ke špendlíku přibyla látka, jehla s nití a vatová náplň. Pár střihů nůžkami, chvilka u šicího stroje a byl na světě futrálek pro látkového paňácu, co si dokáže dát nohu za krk a pusu na zadek. Když přišly děti na kroužek a měly napodobit pružnost svého látkového kamaráda, začaly zjišťovat, že ne všechna místa v těle jsou na tom dobře. Ale protože jsme nebyli na kroužku cvičení, ale vyrábění, pustili jsme se do díla. Nejdříve Tvořílek dětem ukázal, jak si skáče jehla, coby rybka z rybníka nahoru a dolů nebo jak se látka harmonikuje na jehlu, což představovalo steh přední. Ti starší si mohli vyzkoušet s jehlou cestu zpět a vpřed pod písmenkem Té, aby docílili stehu zadního. Každopádně největší úskalí nespočívalo v šití, ale v neustálém navlékání nitě do ouška jehly, což bylo s prasklým navlékacím drátkem opravdu náročné.
První společnou prací bylo našťouchat vatu do připravené látky, která vypadala jako housenka s dvěma ocásky. Odhadnout, kolik výplně vložit do otvorů nebylo zas až tak jednoduché, protože buď měl paňáca tlustou nohu nebo hubenou ruku. Zatímco si děti sešívaly ruce, pomohl Tvořílek zašít všem otvor na hlavě, aby artistovi neutekly všechny šťastné myšlenky. Děti si pak s chutí zhotovily obličej, bambulku místo nosu, oči z lepicí pryže a pusinu malovanou textilním fixem. Ze starých ponožek jsme si rozstříhali proužky a pomocí tavné pistole je nasadili na hlavu jako kštici vlasů. Pro první hodinu byl výtvor hotový. Sice nahý, ale celý.
Následující setkání se pak odehrávalo v cirkusové šatně, ve které si mohl náš akrobat vybírat z jednotlivých vzorů a barev. Podle šablony mohl mít halenu, kalhoty nebo sukni. Šicí postupy jsme jen zlehka zopakovali a děti si už samy sešívaly jednotlivé kousky, které si před tím samy nastřihly. Zapošívání bylo prací Tvořílka. Když se nám na stole začala ukazovat cirkusová garderoba v plné kráse, doladili jsme ji ještě přízdobou - nalepením dalších tvarů látky na oděv a zhotovením odznaku zdatnosti, který vypadal jako mini placka se zavíracím špendlíkem. A bylo hotovo. Teď už si mohly děti cvičit s paňácou doma své nohy křížem krážem a ruce vzhůru, kalhoty dolů .o)
