Jedeme na výlet

Od té doby, co na nás kouká sluníčko stále častěji, nemáme doma stání. Jak je chvilka, už  jsme v lese nebo alespoň na zahrádce zadkem nahoru. O víkendu to jsou pak pravé rodinné hody, protože můžeme ráno sbalit věci do batůžku, nastartovat auto a tradá na výlet do přírody. Když se Malovajda ptala dětí, jakým dopravním prostředkem by chtěly cestovat, nestačila se divit. Představa, že stačí vzít kolo a jet za humna, vzala za své hned ve chvíli, kdy si děti vybraly letadlo a odfrčely do Afriky. Pár malířkám se sice zželelo české mašinky a ojetého autíčka na D1, ale ostatní si to ve svých fantaziích namířili ještě dál než nejdál - tam, kde jsou jednorožci a mořské panny. A prý že neexistuje snové cestování.

Pro výlet na papíře si Malovajda připravila pastelky - velké a tlusté. To proto, že s nimi děti malovaly na placato. Jednak proto, že papírová plocha byla velká, ale také pro změnu techniky zvané vrstvení. Začali jsme u nebe, takže jsme si vzali všechny možné odstíny modré, abychom je podle nálady střídali. Kousek tmavé, přesto to tyrkys a támhle blankyt. Vznikaly nám tím další odstíny.  Stejně tak tomu bylo u zelené, která tvořila širokou paletu  kopců, louky či lesů.

Na malý kousek čtvrtky si děti  nejprve černou fixou namalovaly své dopravní prostředky. Tedy jak kdo. Pár dobrodruhů šlo pěšky a místo terénního vozidla si pořídili opici. Ale našel se i místní krajánek s hradem, kolem něhož se kroutila silnice a železnice. Dokonce se objevila i jedna loď. Když byly výkresy hotové, udělala s nimi Malovajda kouzlo (proříznutí proužků v ohybu čtvrtky), které dalo obrázku 3D rozměr. Možná si někteří z vás vzpomenou na dětské knížečky s vyskakujícími obrázky. Tak přesně takhle vypadal náš malovací výlet.  Na konci hodiny jsme si mohli všichni svorně zazpívat:"Sláva vlasti, výletu, nezmokli jsme, už jsme tu."