Družena Sovičková oslava
Znám jednu úžasnou holčičku, která si každým rokem vymýšlí originální téma své narozeninové oslavy. Čím je starší, tím je to lepší. Letos se její zájem přesunul na znalosti, neb už dávno není prvňáček a rozum si žádá své. Z toho logicky vyplývá, že téma SOVA je tím nejlepším na světě. Všechno se odvíjí od její jasné představy narozeninového dortu, za kterým se až poté řeší náplň odpoledního programu. Co by vás asi tak napadlo, kdybyste měli uspořádat soví holčičí párty v parku??? Byla by to možná velká výzva, že? A máte pravdu!
Má první myšlenka byla hned záludná otázka, zda je sova chytrá nebo moudrá. S tím jsem si vystačila celý týden, až jsem přišla na to, že moudrost by měla být vlastně dána letitými zkušenostmi, což u sedmiletého dítěte asi úplně nepřipadá v úvahu, a tak jsem vsadila na "chytrý" narozeninový program pro děti a doufala, že z toho budou děti moudré.
Hlavní postavou se stala Sova Rozárka (plyšová loutka), která se dětem představila pod širým nebem v tuchoměřickém parčíku zvaném Rákosí. To tam opravdu bylo, a s ním i malý rybník, lekníny a louka s lavičkami a stromy. Holčičí skupinka měla před sebou dobrodružnou výpravu za kamarádkami sovičkami, které ale usnuly na stromech a nebyly k probuzení. Být patronkou Sovice sněžné, Výra velkého, Kulíška nejmenšího, Puštíka obecného, Sovy pálené či Sýčka obecného, není jen tak. K tomu musíte mít vlohy detektiva, orlí zrak a trochu pod čepicí. Děti tedy obdržely na výpravu speciální brýle peříčky zdobené a podobenky ztracených kamarádů, aby se jim lépe hledalo. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Spící sovička sice nalezena byla, ale chyběl nám k jejímu probuzení ještě správný klíč, který musely děti najít v okolí stromu a ten, kdo měl stejný znak na tričku, mohl úkol rozbalit.
A nebylo to zrovna lehké. Hned napoprvé se vloudila mezi písmenka koktavá slina a zašmodrchala název spící sovičky. Ještě štěstí, že měly děti rozum a vyškrtaly přebytečné slabiky, aby byl - Kupulípíšekpek nejpejmenpenšípí vysvobozen.
Pak se nám do hry připletla Sovička Anička, že nemá žádné pořádné šaty na oslavu narozenin, takže jí děti musely rychle nějaké domalovat. Do toho se přihlásila nějaká čarodějnice, která vygumovala skoro celého ptáka lesního a záchranná četa podle čísel dokreslila jeho tělo, aby zase ožil. Na další zastávce seděla pro změnu zoufalá maminka sova, že se jí ztratily děti v bludišti a my všichni jsme pak museli hledali správnou cestu ven. Mezitím jsme si vyzkoušeli i neslyšný let s křídly ze šátku a pokusili se namalovat hnízdo (domeček) jedním tahem.
Po hodině hledání by z toho všeho jednomu vytrávilo, a nás bylo osm!! Ještě štěstí, že nám moudrá maminka oslavenkyně zanechala na lavičce dobroty. Po nich se nám i lépe hrála smyslová hra, ve které jsme se zavázanýma očima naslouchali houkání sovy mezi zvuky domácích zvířátek.
Záchranná mise pokračovala v další části parku, a to se dětem protáčely mozkové závity jako divé. Jeden úkol za druhým - samá MAT - EMA - TIKA. Tihle tři kámoši z televizního pořadu Déčko nikoho nešetřili, takže byl příklad samá rovnice. Ale co bychom pro záchranu soviček neudělali, že.
Mezi počítání se vloudil i úkol obrázkový,bohužel rozstříhaný na kousky. Správně poslepovat notorického sovího spáče byla pro holky celkem hračka a vítaná změna. Abychom necvičili jen hlavu, ale také nohy, zahráli jsme si hru na houkanou, ve které jsme létali na jeden jediný nádech, vyluzovali přitom zvuky a snažili se chytit kamaráda. Při třetím kole nám došel dech i síly, takže jsme se sesedli na jedné lavičce a vyrobili si vlastní sovičku. Ta naše měla tělo z papírového sáčku, na který si děti nalepily nastříhané oči, místo zobáku si daly malý nafukovací balonek a bříško pomalovaly svými obrázky.
Den byl slunečný a my jsme jej mohli využít i k sovím závodům na kolečkách. Odrážedla, koloběžky, brusle nebo skateboard nám stačiliy k tomu, abychom si užili závody na čas, jízdu slalomem, s překážkami nebo ve dvojicích. Následovala hra na orla, před kterým se malé sovičky mohly zachránit jen letem do domečku, který si děti namalovaly na chodník pomocí stříkací lahvičky s vodou. Vznikl tak klasický zmatek běhajících a křičících dětí, které se dožadovaly dalšího a dalšího kola.
Jenže i sovičková oslava musí někdy skončit. Obzvláště, když doma už netrpělivě čeká narozeninový dost a dárky pro oslavenkyni. To by nebyla ale Rozárka, kdyby dětem nepředala také své vlastnoručně vyrobené odměny. Každý si odnesl sáček malé sovičky, ve které se skrývaly kouzelné pilulky chytrosti nebo moudrosti. To, jakou vlastnost mají, na to si už musely děti přijít samy. Každopádně chutnaly sladce.
Když se sluníčko v Rákosí začalo pomalu otáčet za stromy, zbyla v parku jen jedna zapomenutá spící sovička a zrovna ta, kterou jsme měli skoro celé odpoledne přímo za zády a která měla pro děti připravené karty s abecedou a obrázky svých sovích přátel. No nevadí. Děti i tak rozluštily všechny ostatní klíčky a domů si odnášely na památku nejen své výrobky, ale také své zážitky. Možná, až někdy v budoucnu potkají babičku sovičku, budou vědět, že moudrost se dá najít v nekonečném zázraku přírody, a že někdy je rozum proti tomu krátký. Ale povídejte to druháčkovi......
