Japonské písmo
Malovajda miluje dálavy a pro dubnovou hodinu si vybrala Japonsko. Zemi s notoricky známými slovy Gejša, Kimono, Sakura, Sumo, Origami....Pro děti z mateřské školky zatím slova absolutně neznámá, natož zvláštní písmo podobající se rozsypaným lístkům čaje. Přesto si Malovajda
troufla s dětmi udělat pokus, a to přímo na plátno.
V první řadě bylo potřeba připravit si "barvičky" Ty naše se ale nepodobaly ani pastelkám, vodovkám nebo křídě, ale barvivu v krepovém papíře. Zřejmě je ho tam dost, což poznáte, když náhodou zmoknete v masce z krepáku a máte pak půl dne barevné tělo. Z připravených rolí na nás koukala celá barevná paleta, takže jsme si chvilku povídali o tom, zda bude náš obrázek v odstínech studených nebo teplých. Popřemýšleli jsme i nad několika tóny jedné barvy a zda použít něžné pastelové barvy nebo ty syté podzimní. A víte jak to dopadlo? Ano, klasicky - vyhrála duha alá směs všeho.
Z vybraných barevných krepových papírů jsme si vystřihli malá kolečka, která jsme měli aranžovat na malířské plátno vlepené na desku. Tu jsme před tím postříkali vodou z rozprašovače a snažili se o barevný soulad. Tajemstvím toho všeho bylo japonské písmo nakreslené na samolepce a přilepené na plátně. Pod vrstvou krepákových koleček ale nebylo vidět. Děti si svou mozaiku postříkaly vodou a Malovajda v rukavicích vše ještě silou zapustila hlouběji do povrchu. Hotové výkresy jsem sušili venku, ale to jsme neměli dělat, že se zvedl vítr a barevná kolečka byla po celé terase. Takže jsme měli o jednu práci méně. Na řadu pak přišlo slupování samolepky, která měla odkrýt japonské písmo. Bohužel u některých obrázků byla barva slabá a na bílém podkladu písmo tolik nevyniklo. Přesto byl obraz jak ze zahrady plné sakur - prostě japonsky nádherný,