Vietnamský klobouk

Asie je teď oblíbený Tvořílkův kontinent. Mají tam hodně zajímavých zemí. Už jsme byli v Číně a Japonsku. Původní Tvořílkův záměr bylo navštívit vyhlášenou vietnamskou kuchyni a udělat si jarní závitky, ale ty se zbaští a nemohou se následně prezentovat na výstavě. Bylo tedy třeba vymyslet něco, co bude praktické, jednoduché na vyrábění a přitom zajímavé.

Zajímavé je rozhodně pěstování rýže, které se u nás v Čechách nepraktikuje, ale určitě stojí za shlédnutí. Rýžová pole musí být rovná, řádně prokypřená a dostatečně zavodněná. Někde se kvůli tomu budují terasy. Existuje mnoho druhů rýže, od přírodní hnědé po bílou kulatozrnnou nebo dlouhozrnnou. V Indii se používá rýže s názvem Basmati, v Číně zase rýže jasmínová. A proč tohle všechno Tvořílek dětem vyprávěl? Protože chtěl, aby se navodila atmosféra mužíka v holinkách s typickým vietnamským kloboukem na hlavě. Ten je totiž obzvláště praktický, zvlášť když pálí sluníčko nebo prší.

Naše varianta sice neposkytovala ani ochranu před sluncem, natož před deštěm, ale zato byla originální. Jako materiál nám posloužila vyztužená tapeta podobná jutě. Jednak byla hodně podobná slámě a také proto, že se dala krásně tvarovat. Děti si vystřihly kružnici velkou jako lavor, z jedné strany ji nastřihly ke středu a stočily do kornoutu, ale ne tak velkého, aby to připomínalo čepec Bílé paní. Pomocí fixů jsme klobouk vyzdobili stébly rýže a pod bradu jsme si dali látku, kterou jsme po stranách zespodu přilepili,což byl praktický fígl, aby pokrývka hlavy nepadala do rýžového pole. Ti, co se nechali strhnout do děje, si ještě namalovali protáhlé oči černými linkami a celkový dojem byl přímo dokonalý. Jen to rýžové políčko nám chybělo. No, alespoň, že bylo k obědu rizoto!