Pohádková fantazie

Druhý týden kaskády kroužků si otevřela pohádkové dveře v pondělí zase Malovajda. Tentokrát ale ta velká pro školáky, která přivítala nové malířky z první třídy. Vybarvovat si omalovánky ve školce nebo malovat doma vodovkami umí všechny děti, ale zažít hravé malování s nejrůznějšími technikami, na to už rodiče moc času nebo trpělivosti nemají, a tak se v kroužku mohou dít právě takové divy, jak třeba natírání igelitového sáčku vodovými barvami a následné otisknutí do vlhkého papíru. To se pak jednotlivé barvičky začnou spolu objímat a vpíjet, až z toho vznikne flekatý obrazec, který z dálky připomíná třeba trpaslíka. Malé malířky si při tom musely dávat pozor na to, aby panu Štětci moc nepomačkaly vousky, pořádně ho vždycky vykoupaly v čisté vodě a dávaly mu dostatečné množství sytých barviček. Ono se to lehce říká, ale hůř koná. Netrpělivost je dětskou výsadou, a ať děláte co děláte, stejně je na konci všude hnědá :o))) A to jsme vyměňovali vodu každých 5 minut!  Bylo krásné sledovat, jak se pod igelitem spojuje voda s barvou a vytváří barevnou směsici, která z těch 12 barev ve vodovkách prostě nejde vyčarovat. Pod prstíky nebo pod dlaněmi se prostě odehrávalo duhové divadlo. Ale čím větší papír dítě má, tím silnější má asi pocit, že musí spěchat a na nějaké hloubání nemá nárok. To ale Malovajda nechce a snaží se děti dostat do pocitu, jako kdyby těmi barvičkami opravdu samy byly.