Družena Kočičí knoflíky
Chodit na kroužek šití, když se učíte teprve číst, to chce odvahu. Není proto divu, že si Švadlenka vybírá taková zadání, která jsou hravá a mohou malým švadlenkám být trochu k užitku. Po stahovacím sáčku na tajemnosti čekala na děti kočičí hlava. Nikoliv ta, po které kdysi jezdily povozy, ale ta zvířátková. Pěkně měkká, z filcu, aby se holčičkám dobře šilo. Úkolem hodiny bylo naučit děti obnitkovací steh a zvládnout přišít čtyř dírkový knoflík (jako oči kočky). A protože se vždycky vyplatí nejdříve dvakrát měřit, než jednou stříhat, vyzkoušeli jsme si všechno pěkně na nečisto pomocí papírových maket (karton s kolečky od děrovačky a silnou vlnou s pevným koncem jako nit). Obšívání hrany tak bylo pro děti názornější, než malý kus látky. Druhé cvičení proběhlo na papírových talířcích, představující knoflíky. Stejným způsobem děti provlékaly "nit" vytvořenými otvory, a to do kříže nebo vodorovně. Koncem hodiny jsme stihli ještě vybrat barvu filcu a překreslit podle šablony hlavu kočičky a dvojitě ji vystřihnout, stejně tak, jako si zvolit tvar svých knoflíků.
V další hodině jako když to najdeme a můžeme se pustit hned do šití. Na vyznačených místech pro oči si děti přišily své první knoflíky a zopakovaly si při tom zapošití na konci. Čumáček a vousky si pak namalovaly textilním fixem. Na řadu přišel posléze tak dlouho trénovaný obnitkovací steh, který nám dělal krásnou ohraničenou linii spojující látky ve tvaru kočičky, (obzvláště, když měla barva nitě kontrastní barvu). Po půlce obnitkování jsme vložili mezi dvě půlky výplň a dokončili sešívání. Abychom dali našemu výrobku nějaký účel, přišili jsme kovový řetízek s kroužkem (galanterní vymoženost) mezi ouška a rázem se z toho stal přívěšek na klíče, takže jsme si si ušili zase něco praktického. Doufejme, že nám ty klíče kočička alespoň pořádně ohlídá.
