Křížkem vpich

Už naše babičky říkaly, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Ale proč čekat až na stáří, když je tolik příležitostí, jak kráčet cestou tvořivosti už jako dítě školou povinné. Navíc, když si taková holčička vybere za svou mimoškolní činnost kroužek šití. Ono totiž není od věci začít co nejdříve, protože na panenky se šije daleko rychleji, než na sebe (to přijde později). Švadlenka si pro děti připravila vyšívání křížkovým stehem, které je poměrně jednoduché, ale má i svoje mouchy. Vyšívání je záležitostí, která člověka buď  baví nebo ne, ale když se k tomu ze začátku přistupuje s humorem, jde  snadno všechno. Asi tou nejdůležitější věcí u vyšívání je vyznat se ve všech těch dírkách, které na Kanavě (ať už umělé nebo látkové) jsou, a najít si v nich ten správný čtvereček "domeček", který se bude právě křížkem vyšívat. My jsme si pomohli představou, že začínáme VŽDYCKY v pravém horním pokojíčku (rohu), sejdeme po schodech šikmo dolů do přízemí, abychom viděli svůj první polo křížek a opět zespodu vpíchneme do levého horního pokojíčku a zase sejdeme po schodišti, tentokráte do přízemí. Holčičky dostaly k vyšívání papírovou květinovou předlohu, která měla už vyznačené křížky barevně, takže stačilo jen navléknout příslušnou bavlnku a začít vyšívat. Každá ke svému dílku dostala od Švadlenky ještě očíslovaný vzor s pořadím vpichů a jehlu. Ta měla naštěstí tupý konec, proto se nemusel nikdo obávat ze vpichu do prstu. Křížková výšivka ovšem není práce na jednu hodinu, ale vyžaduje svůj čas a hlavně chuť si vyšívat. My jsme to skoro zvládly za dvě lekce, během kterých děti už s přehledem sázely jeden křížek vedle druhého, i když zrovna nebyly vedle sebe, ale nad sebou. Na začátečnice je takové vyšívané přáníčko, krásná práce, co říkáte?