Družena Advent v Německu
Adventní neděle jsou čtyři, ale možností, jak si je užít je nekonečno. Někdo peče cukroví, druzí uklízí a leckdo se vydá na vánoční trhy. Jsou všude a mají své neopakovatelné kouzlo, pokud jste bytost nastavená na velké davy, přemrštěné ceny a všudypřítomný stres. Každý podle svého gusta. Mít na zahrádce ozdobený jehličnan jablíčky a mrkví je zcela jiná káva oproti noblesnímu stromu třeba na Staroměstském náměstí. A co teprve pokud si vyjedete za hranice všedních dní a navštívíte klasické vánoční trhy třeba v Německu? Mnichovské klobásky, perníkový Norimberk nebo pivní Drážďany...Malovajdě to bylo jedno. Jediné, co potřebovala, byl veliký strom, který by zdobil její pokojíček, aby si mohla udělat své vlastní vánoční náměstí.
Oproti Velké Malovajdě má ta Malá nejraději, když si může vyzkoušet barvičky na vlastní kůži. Místo stolu čekala děti jen tvrdá podlaha s ubrusem a zelené prstovky, což byla nutnost, protože čtvrtka byla skoro stejně tak velká, jako školkáčci. Nanášet barvu na vlastní dlaně a udělat si z nich tiskátka je zážitek. Jen je dobré vědět, zda má být vánoční strom jedle nebo borovice, neboť podle toho směřují prstíky od kmene nahoru či dolů. Aby stromeček nepůsobil placatě, udělaly mu děti ještě jednu vrstvu tmavší zelenou barvou. Po zaschnutí pomocí molitanu a hnědé tempery namalovaly kmen a pustily se do zdobení. Vánoční řetěz ze samých třpytivých kouliček (tisk kulatého molitanu a glitrového červeného lepidla) a na špici vlastnoručně zdobená pravá skleněná koulička - nebeským prachem sypaná do měkkého lůžka ustlaná. Pravda stříhání papírových kouliček nebyla zrovna činnost z nejoblíbenějších, ale účel světí prostředky. Stromeček bez světel je jako Vánoce bez dárků. A výsledek - klidně si mohly děti nechat nadělit dárečky od Ježíška pod svůj strom, jak byl nádherně namalovaný. Škoda, že nevoněl. Tak příště!
