Družena Švýcarské prádlo
Malé Malovajdy se v novém roce 2019 vydaly za zimními radovánkami , a to jen za humna, aby navštívily sousední Rakousko, jehož Alpy jsou pro lyžaře přímo rájem. Do kufru jsme si sbalili čepice, rukavice, šály a kombinézy, abychom mohli brázdit alpské hřebeny a užívat si zimy naplno. Je přeci leden ne?
Když se řekne prázdniny v Alpách, člověku se hned vybaví tyčící se vrcholky hor na pozadí azurového nebe, jemuž vévodí jasné slunce. Sníh se třpytí, děti se koulují a maminky chytají bronz, což je značka Ideál. Hory vás milují a počasí je jako dárek od Ježíška. Jenže co dělat, když se nad vrcholy zatáhnout tmavé mraky, vítr fouká tak, že vám to bere čepice a do toho se strhne sněhová vánice? Rychle domů do tepla a pověsit mokré oblečení na šňůru. Tohle vyprávění dokázaly Malé Malovajdy skutečně namalovat!!!
Tmavě šedá čtvrtka potažená mrazivým větrem byla startovací listinou, na které se měla sněhová bouře odehrát. Děti dostaly do ruky svazek vatových tyčinek do uší, které pohromadě vytvořily skupinu vloček, takže jsme díky tomu nemuseli celou hodinu trávit nad puntíky z běloby. Ze začátku si jen tak mírně chumelilo a děti s precizností tiskly do řádek vločky jak cukroví na plech. Jenže pak Malovajda zadula, zvedl se vítr a začala vichřice vánice, což byl povel pro rychlé značení vloček. Někdo byl proti větru odolný a dál si razil vločku vedle vločky, ale byly mezi námi i takoví odvážlivci, kteří kmitali tyčinkami po papíře, div že je nepřelomily vejpůl.
Když se smršť přehnala, šli jsme se domů usušit - rukavice i šála byly totiž tak mokré, že musely na šňůru. Abychom dostáli příběhu, vzali jsme si fleesovou látku (ze které Malovajda už ušila rukavičky a šály) a začali ji zdobit textilními barvičkami. Nikoli však štětcem ani prstíky, ale právě zmíněnými vatovými tyčinkami. Jednou na stojáka, což nám vytvořilo krásnou tečku a podruhé naležato, díky čemuž jsme získali slzičkovou čárku. A stačily nám k tomu jen základní barvičky. Ještě kolíček na prádlo a úkol hodiny byl hotový.
Jenže to ještě nebyl konec, ani hodiny, ,ani tvoření, neb děti správně podotkly, že nemají na prádelní šňůře čepice, což byla pravda, což bylo na pováženou, obzvláště v zimě a v Alpách. Takže rychle pro šikovné prstíky a barvičky na ně. Uplést si čepici z jednotlivých tahů - hladce a obrat se sice není úplně nejlehčí úkol pro děti ze školky, ale u Malovajdy si troufneme už na kde co. Máme tedy i čepice. Hurá. Bambule dělala raději Malovajda sama (pěkně v teple u kamen), protože to by děti musely u ní zůstat snad i na spaní.