Angelina Ballerina

Každá holčička sní svůj sen o tom, čím bude, až bude velká. Na rozdíl od klučičích kosmonautů nebo popelářů mají dívky ušlechtilejší vize. Být princeznou je jasný TOP, ale ani taková baletka není k zahození. Začít si plnit své sny už v předškolním věku je terno. Nemusíte pak chodit po terapeutech kvůli blbé vnitřní nerovnováze. Když jsem vyslechla přání jedné maminky o narozeninové oslavě na téma baletky, měla jsem v hlavě pusto (na rozdíl od oslavenkyně, která měla jasno hned). Na špičky jsem se nepostavila ani v době, kdy jsem měla 40 kg i se železnou postelí a ani labutí peří mi nenarostlo. Uklidnil mě ale fakt, že předlohou má být animovaný seriál o myší slečně, jejíž životním snem bylo stát se prima balerinou. Tuto pohádkovou knížku napsaly dvě ženy a nazvaly ji Angelina Ballerina. Mít tak nadšení a vytrvalost hlavní hrdinky pohádky, to jsem si moc přála. Zůstala mi v rukou jen víra a pilná příprava.

I zasedla jsem opět ke svému věrnému, stařičkému notebooku a začala sledovat myší pohádku, studovat ladné kroky baletek, procvičila si cviky se stuhou a natrénovala svou vlastní baletní choreografii na hudbu dětské písničky Myška tanečnice. Po týdnu jsem si připadala dostatečně fundovaná k tomu, abych mohla zastoupit roli ředitelky baletní školy. Jenže baletit celé odpoledne nešlo, a tak jsem musela zabrousila i do vod výtvarných, soutěživých a kreativních.

Narozeninová oslava se nesla v duchu PINK - drezy, punčocháčky a tylové sukýnky aneb 50 odstínů  růžové. A to jsme ještě neochutnali nic sladkého :o) Chtělo to pohyb! A ten přišel na řadu jako první - pořádná rozcvička padedé - přednožení, zanožení nikdo nesmí stát. K tomu ladné mávání křídel a byli jsme světoví. Místo peříček na kostýmu jsme měli růžová pírka ve vlasech - všichni bez vyjímky (jen přihlížející rodičovstvo bylo tohoto image ušetřeno).

Na řadu přišla i typická baletní chůze, kterou si holčičky vyzkoušely při baletním kvízu. Pokračovaly jsme piškotovou stezkou a po stopě sladkých kopečků jsme hledali rébus s baletními piškoty. Zahráli jsme si hru Twister a Tleskanou, pořádně jsme to roztočili se stuhami a pak obrátili dům vzhůru nohama při diskotéce. Čajkovskij by se asi divil. Trénink pomalu přicházel do své klidnější polohy a děti si  začaly vyrábět svou vlastní baletku, které z krepáku ušily sukýnku. Zvládly namalovat i pozadí a ozdobily baletky drez glytrovými třpytkami. Ty byly klasicky všude, protože tahle hmota schne celý den.

Závěr patřil pózování, gratulacím, předáváním dárků a dortovému rituálu. Byl vynikající! Stejně tak, jako výzdoba. Maminky jsou v tomhle ohledu prostě úžasné. Mám na oslavu památku - několika vrstvou tylovou spodničku, kterou jsme si šila skoro celé prázdniny ze starých záclon. Tak až zase někdy budete chtít oslavu na téma baletky, ozvěte se, ať se do ní ještě vejdu :o)))