Družena Bejby
Když jsem se viděla s dětmi naposledy, odsouhlasily jsme si, že začneme v tématu Domov "miminkem", a pojmeme ho výtvarně. Jelikož se v kroužku vyskytují skoro samé slečny, které si na svůj batolecí věk už možná nepamatují, bylo na místě jim osvěžit paměť alespoň nějakými obrázky, které jsou tahově jednoduché. Každý pořádný malíř musí nejdříve vědět (vidět uvnitř), jak bude jeho obrázek vypadat, v jakých bude barvách a jak si ho rozvrhne v prostoru. K tomu ovšem potřebuje i nějakou tu představu, bez níž by se na papíře ztratil. Za tímto účelem jsme si u tabule ukázali zjednodušený model človíčka ze sedmi na sobě nakreslených kruhů stejné velikosti, kde první představoval hlavu, další tři trup a zbytek končetiny. Tím jsme dali tělu poměrovou vyváženost. Jenže my jsme chtěli malovat mimino, které má hlavu jako meloun a tělíčko 2x tak větší, takže jsme si museli upravit i počet pomocných kruhů.
Zní to složitě, ale vizuální pohled řekl vše. Jelikož mám zkušenost s tím, že děti kreslí ruce zásadně jen do poloviny trupu, zaměřili jsme pozornost na vlastní paži a rozdělili si ji na tři části (od ramene k lokti až po zápěstí) a přiložili ji k tělu ......a ehle, ruka nám sahala až do poloviny stehna! Tohle uvědomění bylo sice s velkým "aha momentem", ale ruka s tužkou ho ještě nepřijala. To samé platilo i o umístění smyslů na obličeji. Většina je kreslí ve vlasové oblasti, aniž by tušila, že stačí dát do horizontální linie uši, nos a oči. Že je prima všimnout si, jaké mají oči tvar a jak blízko jsou od sebe. Takovéto detaily máme sice před sebou každý den, ale neuvědomujeme si je, tedy pokud se nedíváme na svět jako "malíř", který vidí svět prostě jinak. Naše práce byla mnohovrstevnatá. Nejdříve si děti udělaly náčrtek miminka na obyčejný papír, přeložený napolovic, abychom docílili stejných tělesných proporcí. Kreslit poloviční tělo je nezvyk a moc jsme se nasmáli výtvorům, které připomínaly spíš mimozemšťany, než sladké bejby. Asi největší úskalí bylo v oblasti krku, který byl u většiny moc široký, ale postupným prostřiháváním jsme nakonec získali uspokojivá tělíčka.
Dalším úkolem bylo míchání tělové barvy z temper. Někdo si koupí "tělovku" už v obchodě a má vyřešeno, jiný zesvětlí oranžovou nebo červenou pomocí bílé. My na to šli "po malířsku" a smíchali 6 dílů žluté s jedním dílem červené, čímž jsme získali oranžovou a s poloviční dílem modré měli docílit tělové barvy. Všichni jsme se ale shodli na tom, že základ nám připomíná spíš plnotučnou hořčici k párku. A tak jsme pomocí bílé zesvětlovali a zesvětlovali, abychom neměli z mimina opečenou žemli. Nicméně plocha čtvrtky byla tímto odstínem zdárně natřena. Naše bejby ovšem nemohlo zůstat nahé a bylo zapotřebí mu namalovat nějaký ten obleček. Děti měly na výběr z dupaček, bodýčka a plínky. Za tímto účelem jsme použili profláknutou výtvarnou techniku voskovka - vodovka. A tak volba "látky" už byla jen v rukách výtvarnic. Vzorník vypovídal něco o lentilkách, vlnkách, lodičkách, proužcích, spirálkách......a pak už jen lítaly voskovky po stole, jak děti střídaly barvy a vzory. Poslední rozhodnutí bylo o barevné kombinaci podkladu pomocí vodových barev tak, aby se hodil do miminkovského šatníku a ladil se vzory (tedy práce s kontrastem).
O týden později jsme využili předchozí práce, přenesli vlastnoruční náčrtek miminka na plochu s tělovou barvou a vystřižením byla na světě naše papírová novorozeňata. I když bylo celkem slunečné počasí, přesto bylo nasnadě dát dítku plínku a obléknout ho. Někteří zvládli i vytvořit i čepičky. A jelikož jsou děti hravé, přidaly ke svému výtvoru i pár ozdůbek z dekorační galanterie. Mrňouskům prostě to nejlepší. Ve zbytku hodiny jsme jim stihli ještě vymalovat kočárek (přeci je nenecháme ležet v krabici, no ne?)
