Družena Bramboračka
Bramborajda, bramboračka, bramborka je prostě polívka jako grunt, která se vaří hlavně na přelomu podzimu a zimy. Snad proto, že má tak hustou konzistenci a pěkně zasytí. Tradiční česká bramboračka musí obsahovat základní suroviny - brambory, kořenovou zeleninu, česnek a majoránku. Ovšem jedna ingredience je obzvlášť důležitá, a to jsou houby (ať už čerstvé nebo sušené), ač je moc lidí nemusí. Jenže.....Odkud si myslíte, že má asi tak bramborajda tu tmavou barvu?? Tmavá jíška jí sice trochu pomůže, ale hlavní slovo má výluh z hub. Náš recept opravdu začínal větou: "Namoč houby do vody, nejlépe přes noc", takže pokud opravdu nezvládnete ani kousíček houby v talíři, zkuste alespoň dochutit polévku částí vody z hub. Existuje ještě jeden houbový fígl, který spočívá v rozmixování sušených hub na jemňoučký prášek a společně se solí se propašuje do polévky. Já ale dětem nic netajila, i když někomu vůně hub přišla "nechutná", přesto si je ostatní do bramborajdy dali.
Možná to víte, možná ne, ale pravdou je, že tahle polévka nepotřebuje žádný vývar, takže jsme si hravě vystačili s obyčejnou vodou. Když totiž vaříte jakékoliv jídlo, měli byste vždy pomýšlet na to, jak z každého jednotlivého postupu "vytřískat" co nejvíce chutí. První kolo začíná osmažením kořenové zeleniny na másle do skoro křupava, vhozením cibule do tohoto základu se přidává další chuť, která graduje přidáním soli (už kvůli bramborám), a tak se chuť stupňuje, neb jak se vše vaří ve vodě, snoubí se jednotlivé chutě mezi sebou. Pak přichází další kolo v podobě jíšky, zalité vodou z hub, která s kmínem přináší další požitkářskou dimenzi. No a na úplný závěr chutě gradují přidáním aromatického česneku a božské vůně majoránky. Holky vařily každá ve svém hrnci, ochutnávaly mocně (asi měly už hlad), krájely docela zručně, nic nepřipálily a v uklízení kuchyně po vaření jsou sehraný tandem. Prostě kuchařinky jak se patří.
