Družena Bramborajda
Bramborajda je lidový název pro polévku hutnou a chutnou, jelikož se v ní kromě již zmíněných brambor nachází též většina kořenové zeleniny a něco z darů lesa. Z výše zmíněného můžete připravit příkrm pro batole nevalné chuti nebo si dáte tu práci a použijete tzv. zvýrazňovač chutí, což v praxi znamená, že si tu polévku u sporáku prostě odstojíte. Tím dáte šanci všem možným kuchařským fíglům, aby se vám nejen sbíhali sliny, ale aby měla tahle polévka první místo ve vašem receptáři. Vařílek se totiž ve zvýrazňování chutí už docela vyzná, takže po klasickém mytí, škrábání, loupání a krájení zeleniny použil první fintu s osmažením kostiček na sádle, čímž z nich doslova vyrazil všechnu chuť do popředí. Přidaná cibule jen zvedla další úroveň, společně se solí smíchanou s rozmixovanými sušenými houbami. Tenhle trik je excelentní pro ty, kdož loví houby z talíře! Když děti přidaly do hrnce ještě čtvrtinu z brambor, měly sice plné ruce s mícháním, ale tím i další plus, protože hlízy vtáhly do sebe pikantnost. Pak už jsme jen zalili vše připravenou vodou a nechali pod pokličkou vařit.
K tomu, aby v polévce stála lžíce však nestačí hory zeleniny, je potřeba udělat z vody chutný řidší krém, který hravě zajistí jíška. Což byl další z bodů, který chtěl Vařílek dětem ukázat. V malém rendlíku jsme si tedy nechali zpěnit tuk, přisypali hladkou mouku a mícháním sledovali, jak se začíná barva směsi měnit. Když byla dostatečně tmavá, zalili jsme ji na několikrát vodou z hub, rozmíchali žmolky až z toho byla krásně hladká jíška. Tu jsme vlili do vařící se polévky a nechali ještě povařit. Úplně na závěr se děti naučily utřít česnek se solí a majoránkou, který pak vložily do odstavené polévky. Určitě je vám jasné, že tenhle pracný postup se vyplatil, o čemž svědčily spokojené žaludky jak kuchařů, tak domácích strávníků. Jó, jak říkávaly naše babičky, polívka je grunt a bramborajda obzvlášť!
