Čas hodin

Tvořílek si stále nemohl zvyknout na to, že se změnil čas. Byl z toho celý popletený, protože se mu ráno nechtělo vstávat a odpoledne už svítily pouliční lampy. Jenže jeho vnitřní hodiny tikaly stále stejně, i když budík mu říkal něco jiného. Kdo se v tom má vyznat. Trochu ho to zlobilo, ale pak dostal nápad. Vyrobí si svoje vlastní ručičkové hodiny, které mu budou ukazovat přesně tolik, kolik bude potřebovat, nehledě na to, že si na nich může trénovat "Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá", aby věděl, kolik to dělá :o)

Říkal si, že se děti určitě už těší na adventní kalendáře, ale stejně trval Tvořílek na svém. Hodiny nebo kalendář, vždyť je to stejně všechno stále o čase. A navíc nemít v domečku Malovajdy a Tvořílka vlastní hodiny, to by teda opravdu nešlo. Takže papírový karton, barevné a dekorativní papíry, nůžky, lepidlo, drátek, knoflíky a hlavně embosovací sadu na tvoření písmen - to všechno si Tvořílek připravil pro skupinku šikulů na další úterní odpoledne.

Vlastní práce šla dětem pěkně od ruky, zvládly dokonce za dohledu i manipulaci s řezákem a bravurně zacházely i s nůžkami. Vybrat si ale z mnoha barev ten správný podklad už byl oříšek, protože světlé hodiny potřebovaly tmavá čísla, kdežto sytý podklad zase pastelové ručičky. Jak se ale rozhodnout! Když byl podklad hotový, mohly se děti zvolit, zda si udělají ciferník z tvarů nebo čísel. Ti menší použily raznici, směs z flitrů nebo  tiskátka. Starší děti začaly pracovat s úplně novou technikou, tzv. embosovacím perem, které zanechává na papíře speciální vrstvu, na níž se pak sype ještě speciálnější prášek. Po použití horkovzdušného fénu se hmota roztaví do blýskavé barvy, v našem podání do zlaté a stříbrné. Okamžik, kdy se mění matné číslo do lesku děti uchvátil. Jako poslední si děti zhotovily hodinové ručičky a pomocí drátku a dvou malých knoflíků je přidělaly k hodinám. Ostatně právě tak akorát na čas, dvouhodinovka s Tvořílkem právě skončila..