Družena Australský cestovatel
Není povolání jako povolání. Někdo peče housky, jiný brázdí světa kraj neboli každý podle svého gusta. Malovajda má kamaráda. Jmenuje se Toník a miluje cesty do neznáma. Není jako brouk Pytlík co všude byl a všechno zná, je opravdový cestovatel, který sbírá zážitky z cest, jako někdo obaly od žvýkaček. Zapisuje si je do cestovatelského deníku, pořizuje k tomu poutavé fotografie a někdy i krátká videa. Popisuje všechno - co viděl a slyšel, jak se to kde jmenuje, co tam mají dobrého, kde najít krásné výhledy nebo v kolik hodin odjíždí expres do Honolulu.
Malé Malovajdy jsou fakt malé holčičky z mateřské školky, ale cestovat teda s Malovajdou a Toníkem umí už úplně skoro jako dospěláci. Ti používají při cestování mapu, aby věděli kde už byli nebo kam se mají dopravit. Děti mapy nepotřebují, protože ještě neumí číst, jim stačí označit místo, kde už byly třeba tečkou. A Toník? Ten už navštívil tolik míst, že jsme si musely vzít na pomoc bublinkovou fólii, abychom dokázali nakreslit jeho mapu .o)
Místo štětce váleček na barvy s vaničkou pro tempery a může se začít. Tedy pokud předem víte, jakou že to chcete připravit barevnou kombinaci. Klasické "fšechnoooo" jsme tentokrát dokázali ukočírovat na dvě barvičky, takže nám z toho nevylezla hnědozelená směsice. Postup nám zpříjemnila představa peřinky, která si po natření "lehla" na papír, dostalo se jí pohlazení a pak "hup z postele ven" (což znamenalo odstraň bublinkovou folii s barvou ze čtvrtky). Tahle hra děti bavila a nahlas jí doprovázely svým "hup".
Mapa by tedy byla, co tečka, to jedno zajímavější místo než druhé. Nastal čas na cestovatelský deník. Jeho desky z tvrdého barevného kartonu byly jen o něco málo větší, než obsah z bílé čtvrtky, která byla přeskládaná jako leporelo. Každá stránka měla svůj okraj, který si děti vymalovaly podle svého vkusu. Do prázdného pole pak přišel jeden příběh s cestovatelem Toníkem, a to pěkně od balení doma, po jízdu taxíkem na letiště, silnici s městy, zastávku na kafíčku u benzínové pumpy, konečnou zastávku s novým ubytováním. Uf. To vám bylo práce. Děti u malování krásně povídaly, jako kdyby opravdu tu cestu jely.
Když byl cestovatelský deník hotový (do obalu byl lepen obsah), mohli jsme vyzkoušet černočernou tuš pro velkou fotku Toníka. Malé Malovajdy ještě tohle malovátko neznaly, ale docela rychle se s ním skamarádily. Toník měl dokonce i svůj kufr. Co v něm bylo není jisté, ale rozhodně byl plný dalších cestovatelských deníků. To prý aby měly děti večer co číst :o)
