Družena Človíček v lese
Človíček v lese je příběh jednoho narozeninového odpoledne, posazený do lesního porostu, a tak trochu připomínající animovaný večerníčkovský seriál "O človíčkovi z pravěku". Jedno ale oba mají společné - v lese byli malí lidi. A to dokonce tak malincí, že jim byli akorát tak tři roky. Ten malý človíček ale byla holčička, která si přivedla kamarády o něco starší, a vůbec netušila, co v tom lese vlastně bude dělat (oproti tomu její sestra měla velice jasno). Pidi lidí bylo celkem pět, což je báječný počet pro hrátky všeho druhu.
Všechno začalo úplně od piky, když jsme si povídali o tom, že i malý človíček byl jednou úplně prťavý, když byl ještě u maminky v bříšku, a že když se narodil, tak dostal hned své jméno. I my jsme tak učinili a jmenovky si přilepili pěkně na hruď. Jenže mimina se nerodí stejná, některá jsou holčičí a druhá klučičí, o čemž se mohly děti přesvědčit vzápětí, když hledaly kousky puzzlíků s červenou nebo modrou barvou. Ty pak správně vyskládaly do rámečku, přilepily a hned bylo jasné, kdo je kdo.
Jelikož má oslavenec vždycky ve svůj den něco nový navíc, následující chvíle patřily malé princezně, kterou jsme položili na kus velkého papíru a obkreslili ji celou dokolečka. To, co vzniklo sice nebylo na volbu Miss krásy, ale zato to bylo autentické. Děti dostaly prstové barvičky a pomocí šmouhy, čárky nebo ťupky vznikala díky jejich prstíkům ta pravá výplň. Určitě se jedná o originální obraz, který bude dlouho viset v dětském pokojíčku.
Co by to ovšem bylo za odpoledne, kdybychom se také trochu nehýbali a navíc k tomu nepřizvali i maminky. Písnička o tom, jak dáme zadeček sem a nosánek tam, a potom se vším zatřeseme, měla asi 6 repríz, než jsme vystřídali další části lidského těla. To jsme ostatně procvičili i na básničce, ve které šla babička do městečka, aby tam zakoupila dvě vajíčka, dědečkovi hůlčičku a Mařence hřebínek. To celé svázala do uzlíčku a byla z toho hlava jako vyšitá. Díky velkému plátnu z asfaltového povrchu na okraji lesa a křídám, vzniklo takovýchto panáčků celkem šest. Určitě budou těšit přilehlé sousedy, než zaprší.
K dovednostem malého človíčka patří kromě barviček také tvary, a to přímo geometrické. Ty se jako náhodou třepetaly na prádelní šňůře mezi větvemi habru, takže jsme si na nich mohli společně vyzkoušet i takovou záludnost jako jsou slovíčka menší a větší. Děti s přehledem zvládly donést malý zelený čtverec a velké kolečko, i když vedle visel pravý opak. U tvarů jsme ještě zůstali a na dece si poskládali svého vlastního panáčka, který připomínal barevnou dřevěnou stavebnici. To, co děti dokázaly nalepit na papír, bylo hodno obdivu, neboť některé figurky přímo tancovaly.
A když tanec, tak proč ne rovnou se svou hlavou. Už jste někdy procvičovali vehementně usilovné mrkání, hýbání obočím, cvakání zoubky, nafukování tvářiček, špulení pusinky a funění nosánkem? Že ne? Tak to zkuste. Děti vás určitě ocení. Nejlepší bylo cvičení s vlásky, kdy jsme hlavou kývali tak, až jsme se skoro zapotáceli.
Po malé svačince u blízkého altánku jsme zabrousili do říše lidských smyslů. Zrakem ostřížím jsme poznávaly písničky z obrázků, sluchem si vyzkoušely opakování rytmu s hudebními nástroji a poskakovali jsme po lese jako veverky, hmatem záludným jsme šmátrali v kouzelné krabičce s předměty denní potřeby a nosánkem fajnovým zakusili vůně skořice, levandule, citronu, mandarinky a jedle.
Byli čtyři hodiny odpoledne a děti toho neměly stále dost, takže přišla na řadu další oblíbená hra s maminkami "Lepidlo se vylilo a (s částí těla) se spojilo. Kdyby nás někdo pozoroval, tak nás rovnou někde nahlásí, protože jsme se spojovali ouškama, bříškem, zadečkem nebo koleny. Na pusu nedošlo :o) Ale došlo na barevné plechovky, žádanou to dětskou činnost. Tenisáky lítaly vzduchem, občas bylo slyšet řinkot plechu, ale hlavně šťastný smích dětí, které si svou zábavu zpestřily ještě házením barevných kroužků na ruku. Razítkovaná baba s barvičkami sice vnesla trochu sváru mezi dětmi, protože nebylo dostatek stejných kousků, ale to byl jen chvilkový mráček nad človíčkovským odpolednem v lese. Ten hravě rozpustilo bublifukování a vlastnoručně pokreslený balonek, kterým se ty bubliny rozháněly. Takový obrázek se naskytl kolemjdoucím houbařům na naší lesní mýtince a určitě na něj jen tak nezapomenou.
Než se nám donesl dort, stihli jsme ještě postavit človíčkům plot ze špachtlí, které měly na sobě obrázkové motivy přilepené na dvou dřívkách, čímž vytvořily takový malý rébus. Děti sbíraly špachtle po lesní cestě a dávaly k sobě stejné dvojice. Stejným způsobem si pak vytvořily cestičku k altánku pomocí zvířátkového domina a podařilo se jim najít i ukrytý poklad, který obnášel sluníčkové diplomy pro všechny přítomné človíčky.
Malá oslavenkyně si sfoukla svou svíčku s číslicí tři na svém dortu, obdržela dary, dárečky a nechala se na památku vyfotit se svými kamarády. Podle úsměvu na tváři a šťastných očí je jasné, že příští rok se uvidíme znovu.
Odjížděla jsem z lesa, v autě plným židliček a s taškou plnou rekvizit, obohacená o další andělské děti, které mi svou opravdovostí, nadšením a láskou dokázaly udělat nádherný den. Je to jako naplněný sen, ve kterém štěstí hraje hlavní roli a ve kterém je možné úplně všechno. Nechť je takových malých človíčků na světě co nejvíce.
