Co? Lečo!

Co pořád vařit? Co mám nakoupit? Co bude k večeři? Samé otázky točící se kolem jídla. Vařílek v tom má ale jasno. Sice už je lečová sezóna dávno pryč, ale proč to nezahrnout do kuchařského plánu i na podzim. Ostatně recept je opět ideální příležitost, jak si procvičit krájení nožem, což dětem stále ještě trochu dělá potíže. Zvolit si totiž ten správný není jednoduché. I Malovajda o tom ví své, když dětem stále dokola opakuje, že velký štětec je na obrázek jako vrata a malý na řasy u panenky. A co myslíte, jak to skončí? Ano, přesně obráceně. No a stejné je to i s těmi noži u vaření. Proč nekrájet velkou cibuli kapesním nožíkem, že jo....Všechno se přeci musí vyzkoušet! No ale vraťme se k leču. Děti si vždycky chodí "nakupovat potraviny", což znamená, že si podle receptu přinesou potřebné množství surovin již připravených na pultu. Jejich pomyslný nákupní košík tedy obsahoval  samé rajče, papriky, a cibule, nechyběla ale ani vejce, klobásy, olej, sůl a mletá paprika s rajčatovým protlakem.

Když bylo všechno naváženo, šlo se loupat, škrábat a krájet, což je v případě cibule vždycky problém. Jasně, že zase došlo na dotaz, zda nemá Vařílek lyžařské brýle, ale tentokráte jsme si vystačili jen s namočením cibule a nože do vody a bylo po problému. Ten ovšem nastal záhy, když děti začaly krájet papriku. Byla to taková ta "normální zelená", sice trochu menší, ale jinak obyčejná. Její podstata se ovšem projevila okamžitě, když se dostala její šťáva na pokožku. Mrška pálila. Na rukou by to ještě šlo, ale ona se nějakým záhadným způsobem dostala i pod oči, a to se pak opravdu velice špatně krájí nožem zelenina na malé kostičky. No museli jsme udělat přestávku s výplachy a omýváním a Vařílek se jen modlil, aby se ta "pikantnost" rozvařila v hromadě rajčat. Nakonec, když kastrůlek obsahoval všechny již uvařené suroviny a my jsme mohli zasednout ke stolu, pravda vyšla na povrch. Ano, naše lečo bylo s láskou vařené pro otrlé tatínky. No příště si bude muset vzít Vařílek do obchodu brýle a číst pořádně etikety!