Družena Cochcárna
Slovo sice nelibé, ale tak nějak slibuje, že si člověk bude moci dělat co chce. Děti ho milují. Žádná konkrétní zadání, nulový pocit povinnosti a zážeh kreativity. Pokud jste v roli lektora, znamená to, že si můžete dát na chvilku "voraz" a nechat taky jednou dětem volnou ruku. Cochcárna v Malovajdě byla přímo vyžádána účastníky. Přemýšlela jsem, co z toho může vzejít a došla jsem k názoru, že děti budou na každý pád malovat to, co prostě malují pořád dokola. To ale nebyl zcela můj záměr, protože na to nemusí docházet do výtvarného kroužku. A tak jsem přeci jen cochcárně zadala alespoň výběr média. Tím se staly sice obyčejné vodové barvy, jenže i ty vyžadují pár připomenutí, neb člověk se až diví, co zvládnou děti vymyslet či neudělat. V prvé řadě je namístě použít k těmto barvičkám vodu, protože nejenže to mají v názvu, ale hlavně to po papíře bez ní prostě nejede (i takový případ se vyskytl v hodině).
Když předáte zodpovědnost za chod hodiny dětem, začnou se dít věci! Už jen vymyslet příběh, který by výkres vyprávěl, byla hodně složitá hádanka. Děti jsou zřejmě naučené spíš naplňovat zadání, než samy tvořivě myslet. Ruce by se už nejraději chopily štětce a začaly malovat, jenže hlava stále nevěděla, co to má být. Pro umělce fakt problém! Cochcárna prostě není pro každého. Ač jsem se snažila Neználky navést tématy škola, rodina, příroda....stejně se jako první objevila na papíře postavička, tak důvěrně ruce už známá, takže jsme jí museli vymyslet alespoň prostor, kde se bude nacházet. Většina "princezen" se stala ženou na plese nebo oslavenkyní. Ale našli se i tací, kteří uchopili svůj záměr a začali s malováním svého dětského pokojíčku.
Než se vodovky dotknou čtvrtky, je fajn, když si malíř rozmyslí, co kde na ploše bude. K tomu slouží obyčejná tužka a tzv. náčrtek. Jeho úkolem je během pár tahů slabě naznačit obrysy, většinou jen v náznakových liniích. Jaké však bylo mé rozčarování, když jsem zahlédla na jednom výkresu syté kontury v detailech na velmi malé ploše a dokonce tužkou vybarvené. V tu chvíli jsem hledala trpělivost až v patě! A tak se gumovalo asi tak ještě 6x, než se přišlo věci na kloub. Vodovky mají prostě rády, když se jim do toho tužka moc neplete a stačí jim jen střídat různé velikosti štětců. I to se učíme v hodině malování.... Práci dětí jsem během lekce nesledovala a nechala zcela na nich, jak si svůj výkres pojmou. Překvapila mě jedna slečna, která namalovala příběh o planetě. Když jsem to viděla, dojalo mě to a v duchu jsem si říkala, jak je krásné, když je dítě citlivé a dokáže se SAMO vyjádřit. Jenže ještě než jsem otřela slzu, povídá dotyčná: "My jsme to dneska malovali ve škole...." Tak asi tak k tématu cochcárna :o)))