Družena Cukrovíčko
Jakmile se přehoupne listopad do prosince, je jasné, že žádná hospodyňka před cukrovím nikam neuteče. To pak ráda sáhne po loňském seznamu, kam si pracně zaznamenala všechny suroviny na své oblíbené vánoční kousky. Je-li to holka mazaná, objedná si nákup do domu a nějaký ten čas o víkendu věnuje vypracování těst, což ovšem předpokládá, že jí manžel naloupe ořechy a odrezaví formičky ze sklepa. Kuchařská etiketa hlásá před Mikulášem upéct perníčky, další víkend rohlíčky a linecké, druhý plněné ořechy a ten poslední už jen nepečené cukroví......no, já nevím jak vy, ale já už jsem z tohodle maratonu docela vyrostla!
Tvrdit dětem, že je cukroví nezdravé, chce fakt notnou dávku odvahy (našla jsem ji, neb si to mohu už jako babička dovolit) a rozvyprávěla se o tom, kterak cukřík v těle zakyseluje organismu, jak se tuk usazuje v cévách a mouka lepí střeva - takový trošku potravinářský horor.....děti zíraly. Když jsem pak ještě přihodila příběh o pracukroví, měly oči na vrch hlavy. Dříve se totiž dělalo cukroví jen jako ochranný, obřadní pokrm - peklo se např. ve tvaru zvířat a zavěšovalo na dveře stavení, chlévy a ovocné stromy. Rozdávalo se i všem členům rodiny, a to hlavně perníčky, karamelky a zvířátka ze sušeného ovoce. Myslím, že dnešní tradice v oříškovo-máslové podobě s čokoládou je zcela jiný level.
Ovšem náš zákazník, náš pán. Děti si přály linecké cukroví. Když jsem četla recept, bylo mi jasné, že to bude chtít mega přípravu a deset rukou u stolu. Prý: "Pracujte rychle, aby máslo nezměklo!" Samozřejmě, že dotyčný autor receptu myslel při psaní na dospělou osobu s nějakou tou zkušeností, nikoliv na děti školou povinné. Tahle práce se pak nenápadně přesouvá na lektora, který v nestřeženém okamžiku přikývne na souhlas a pak se diví. Inu srdcatá povaha. A tak jsem si večer udělala předskokanské kolečko a zadělala na linecké těsto, aby mohla dítka PLYNULE navázat po vážení na pečení, neb těstu prostě prospívá, když si přes noc dáchne v lednici.
Jenže! Týmová práce chce schopného manažera, který každému zadá odpovídající úkol. Jeden prosívá mouku, druhý váží cukr, třetí strohá citronovou kůru a čtvrtý loupe mandle - a to všechno ve správné gramáži, posloupnosti a kvalitě. Umíte si to jistě představit, že? To, jak se kloužete v kuchyni po vrstvě mouky a moučkového cukru, děláte dozor u sporáku a při tom nonšalantně trousíte pochvaly a nadšení při omamné vůni vanilky. To vše v pouhopouhé hodinové kapse, kterou máte k dispozici. A tak necháváte "druhé těsto" rozpracované, ať si máslo v klidu teplá a vrháte se do výuky s válečky na stole. Nesmějte se. Děti používají totiž váleček velice srandovně - v sedě s přítlakem do těsta, jako kdyby to bylo razítko. S listovým těstem by jim to prošlo, nikoliv s lineckým. Podsypávání moukou nebralo konce, odškrabávání těsta ze stolu a válečku také ne. Ale......zvládli jsme to!!! (s potravinářskou folií a nožíky)
Dva plechy, čtyři děti a stejný počet formiček. Říkám dětem: "Každé cukroví je jako dva kamarádi - spodní kolečko a vrchní s dírkou, takže je dávejte na plech pěkně k sobě, ať jsou pořád spolu....". Než jsem se otočila, nasázely děti shluk výkrojků hlava nehlava a já si pak v duchu říkala, jak jim ten nepoměr na konci hodiny spravedlivě rozdělím do krabiček....Trouba už netrpělivě čekala na příděl a my pekly i očima, abychom to stihli, ale nepodařilo se. Rybízová marmeláda zůstala smutně koukat na ještě smutnější, odcházející děti. Snad jim slib, že dostanou příště už naleželé cukroví, zahnal chmury. Prý kdo si počká, ten se dočká .o)