Div-a-dlo

Pan Werich jednou s panem Horníčkem rozvíjeli svou teorii o divadle. Prý vzniklo od slova diviti se (kdy se herci diví, když přijde divák). V dnešní době, kdy jsou plné sály, i když vstupenka stojí mnohonásobně více, než za časů herců s velkým H, se spíše hledí na jeviště. Už od raného věku se dětem vštěpuje kulturní život čítající divadlo maňáskové či loutkové. Jejich duch se pak tříbí divadelními představeními v mateřských školkách či v oblastních divadlech. Pak už záleží na rodičích a touze dítěte, zda mu tato láska vydrží až do dospělého věku.

Ne jinak to má nastavený i Tvořílek, který jede letos na vlně tématu Domov. Co by to bylo za kroužek, kdyby si jednu s dětmi "nevyšel" za kulturou. Na velkou scénu to sice není, ale co si takhle vyrobit své vlastní loutkové divadlo? Den v kalendáři hlásal jméno Mikuláš, a tak bylo o téma postaráno.

Výchozím materiálem byla kartonová krabice s víkem (Ikea), kterou si děti pomalovaly temperovými barvami. V tu ránu jsme měli k dispozici hned několik scén - černé divadlo, pouťové divadlo, dámské divadlo... Všechna měla svá jeviště a otvor pro loutky. Jako pozadí si děti zvolily přírodní scenérii nebo interiér, který vymalovali vodovkami. Jako poslední přišly na řadu loutky na špejli, které vznikly pomocí černé tuše, pastelek a nůžek. Některé scény měly dokonce i krásné opony z krepového papíru. Doma stačilo už jen rodičům zahrát svou vlastní pohádku...