Družena Domácí mazlíčci
Kdo má malé děti a je lidumil, rozhodně si domů pořídí také nějakého toho chlupáče, aby měl o čtyři nožky větší rodinu. Ne vždy je tato volba pro dospěláka poklidná záležitost, ale ty hrátky za to stojí. V našem tématu Domov byly domácí mazlíčkové jasnou volbou. Nevím, jak vy, ale pro mě je kresba živočichů tak trochu neznámá oblast. Z hlavy to prostě sama nezvládám a vždycky si beru na pomoc nějakou tu předlohu (stejně mi místo koně vyjde spíš prasopes). Děti to mají jinak. Prostě nakreslí hlavu s ušima, nějaký válec jako tělo z něhož visí 4 soudky, představující nohy. I to je fajn. Nicméně mým záměrem bylo dát zvířecí hodině trochu nápomocné techniky, kterou zvládne i předškolák.
Kresba krok za krokem je známá. Máte-li zvěčnit živočicha, je dobré na něj koukat trochu geometricky. Jeden kruh, jedna elipsa a pár linií, co pospojují potřebné. Pěkně jeden tah za tahem a najednou je před vámi savec jak vyšitý. My měli na výběr z klasické kočky, papouška, koně a pejska. Abychom si otestovali, jaké je to kreslit od ruky, každé dítko si namalovalo na tabuli svého mazlíčka, teprve poté jsme si vyzkoušeli výše zmíněnou techniku. Kreslit na malý formát děti už znají, ale zvětšit si obrázek na velkou plochu, chce trochu kumštu. Pomohla nám klasická mřížka, díky níž bylo hned poznat, do kterého segmentu nakreslit hlavu.
První verze byla na zkoušku, ta druhá už na čtvrtku. Ti, co si netroufli, měli poloviční formát, ostatní použili "zvětšovací kouzlo" a nakreslili své zvíře opravdu velké. Co bylo ale v této hodině nejdůležitější, byla srst. Ano, malovat chlupy je zábava, i když u toho trochu bolí ruka. Pokud vybarvíte zvířátko klasicky celé v ploše, budete z toho mít placatý dojem. Když ale použijete "čárkování", může ve vás vzniknout pocit, že si chcete papír pohladit. Moje kresba kočky dopadla tak, že vypadala celá naježená, takže technika splnila svůj účel. Někdo ztratil trpělivost hned u hlavy, jiné to s trpělivostí sobě vlastní bavilo. Každopádně máme doma pěkný zvěřinec, takový mírumilovný.