Družena Dýňovka
Dýňová polévka je moje láska. Mohu ji mít 2x do týdně a nikdy se mi neomrzí. Možná je to tím, že mi připomíná jídlo z dětství, to teplé a kašovité, co dovede pohladit po duši. Naše dýňovka sice nebyla sladká jako krupicová kašička, nýbrž pěkně oranžová, se zázvorem a kořením kari, co parádně zahřeje a zasytí. Podzim jako takový je vůbec na tyto pokrmy velmi štědrý, takže kdo máte doma zásobu všech možných dýní, jako já, můžete tělu ještě v zimě dopřávat příjemného blaha.
Když nastoupí nováčci do kuchyně ve svých zástěrách, mám vždycky takový tetelivý pocit, protože je čeká první vaření u sporáku. Jenže s tím je spojeno i četné krájení zeleniny, slzení u cibule a dozor na hrncem, aby se v něm nic nepřipálilo. Nejdříve jsme si představili suroviny. Nebylo jich sice mnoho, ale zabrali nám mnoho času. Když se totiž dělá něco poprvé, chce to názornou ukázku, postupovat pěkně krůček za krůčkem a pozvolna si osvojovat kuchařskou dovednost. Tou první bylo vydlabání 1/4 dýně Hokaido pomocí lžíce, tou druhou nakrájení zelenny na plátky a tou třetí příprava na pečení. Jakmile jsme svěřili dýni troubě, aby tam pěkně osolená a zakapaná olejem změkla, pustili jsme se do krájení cibule, jen takové malé půlky, která ovšem způsobila efekt "Šíleně smutné princezny", takže jsme z nouze museli použít sluneční brýle, abychom přes si přes to slzení neuřízli prst. Sice to moc nepomohlo, protože si holčičky velice urputně stále mnuly oči těmi cibulovými prstíky, ale není nad kuchařskou zkušenost, že.
Pak přišla chvíle pravdy, kdy jsme zapnuli plotýnky a začali na oleji smažit cibulku, česnek, zázvor s přidanými kousky rozpečené dýně. Vychytat tu správnou míchací techniku s vařečkou byl náš hlavní cíl, aby nám z hrnců nelítal obsah. Poté bylo důležité nezaleknout se páry při vlití zeleninového vývarů s kokosovým mlékem, abychom si následně mohli utřít pot z čela a nechali v klidu polévku probublávat pod pokličkou. Dobu varu jsme využili k uklizení pracovní plochy, která se stala po rozmixování hotové polévky naším servírovacím stolem. Každá ze svého vlastního kastrůlku si mohla nabrat sběračkou svou první uvařenou polívčičku. Prý mňam, tak třeba se děti zařadí k zástupům dalších nadšenců podzimního stravování.