Družena Figurky z kaše
Ne, není to nesmysl, ale nesmíte si představovat, že si z bramborové kaše uplácáte skřítka! U Tvořílka to chodí totiž trochu jinak. Jemu se stačí podívat na plato od vajec, a už se mu hrne do hlavy myšlenka, jak kdysi dávno dělával s jinými dětmi zasněžené kopce pomocí metody kašírování. Není to žádná věda, ale je to patlačka, než si takovou "kaši" (promiňte - papírovou směs) vytvoříte. Je známo, že některé recyklované materiály mají v sobě jistá pojiva, aby bylo tvaru učiněno zadost. Ne jinak je tomu i u papírových plat na vejce. Když je roztrháte na kousky a v lavoru vše zalijete vodou, změní se to v mokré cosi. Aby se s tím dalo dále pracovat, přesunete se do kuchyně, vyndáte svůj zánovní mixér a po dávkách z toho vytvoříte již zmíněnou kaši. Jíst se to nedá, ale úplně v pohodě to lze patlat na cokoliv.
My jsme si na to patlání vybrali další recyklovatelný materiál ,a tím byly lahvičky od různých krémů. Po odšroubování víčka jsme na hrdlo vsadili plastový míček (takový ten měkký, ve kterém se dá "plavat" u vnitřních skluzavek). Tím vzniklo tělo. Dětem nedalo moc práce vymyslet, co z toho bude dál. A tak začala titěrná práce s kousky kuchyňských utěrek a lepidlem na tapety, které jsme nanášeli plochým štětcem. Podtácek byla nutnost, neb všechna tekutina stékala dolů. Jednou vrstvou jsme oděli nahou lahev a mohli jsme se konečně pustit do obalování papírovou kaší. Na pohled teda nic moc, natož aby to vonělo, a což teprve, když jsme do té brečky namočili ruku, ale člověk si zvykne, když má před sebou vidinu nějakého vlastního výtvoru. Začali jsme od hlavy a postupovali patro po patře dolů. Byla to alchymie! Přidat na lahev tu správnou konzistenci, aby nebyla moc suchá a dala se pěkně tvarovat nebo aby nebyla moc mokrá a neodlepila vám i ten těžce přilepený podklad. U kočičky a prasátka šlo ještě o vytvarování oušek a čumáčků, zatímco čarodějnice si nechala záležet na svém klobouku. Ke konci hodiny jsme zvládli naštěstí ještě detaily očí, ocásků či rukou a nechali své nové kamarády schnout u topení. Mají na to 14 dní, tak jim držte palce, ať se jim nic neodloupne.
Následující hodinu jsme měli své figurky už zcela zaschlé, takže se na ně dalo dobře malovat. Vodovými barvičkami jsme to ani nezkoušeli, protože bychom si zase tu pracně zaschlou hmotu rozmočili, ale když jsme smíchali trošku vody s akrylem, bylo to to nejlepší řešení. Když se Tvořílek dětí zeptal, zda chtějí své postavičky namalovat podle skutečné reality nebo podle své fantazie, dostal jednoznačnou odpověď a připravené klasické barvy vyměnil za ty šokující. Děti s nimi naložily po svém a výsledek byl jako vždy báječný. No řekněte, kdo má doma třeba takové úžasné puntíkaté prasátko?