Frankfurtská polévka

Počáteční hodiny vaření jsou vždycky takové jednodušší, aby si děti zvykly na to, že místo tužky nebo štětce budou držet v ruce nůž a vařečku. Takže po pomazánkách a přesnídávkách je na řadě vždy polévka.  A i zde platí, že začínáme od těch jednoduchých zeleninových a postupně se prokousáváme přes zahuštěné či smetanové polívčičky až k masovým receptům. Jedním takovým je i návod na frankfurtskou polévku, který vznikl z dětského návrhu uvařit si buřt guláš, což je hlavní jídlo a my měli na plánu teprve polívku. Osvědčený recept jsem opět nalezla u paní Flo, která trefně popisuje počátky klobásek pana Lahnera někdy před 500 lety ve Frankfurtu nad Mohanem. I zamířila jsem do obchodu s cílem zakoupit párečky frankfurtské, abych dostála svému slibu a necpala do téhle polívky dětskou uzeninu.  Dále jsem si připravila domácí hovězí vývar, protože obyčejná voda by udělala jídlu jenom ostudu. No a pak také přikoupila vhodné brambory a česnek, bez nichž by to nebylo ono.

Pro tuto hodinu byl v další místnosti již připraven jídelní stůl i s prostíráním, abychom si do vaření vnesli trochu estetického stolování. Začátek hodiny tedy patřil studiu receptu, což není vůbec žádná zábava, nýbrž nutnost, bez které by zřejmě vzniklo cosi, co nemá s frankfurtskou polévkou co do činění.  A tak holky pročítaly, kolik si mají oloupat brambor či kolik mililitrů vývaru nalít do hrnce. Než ale došly do kuchyně, tak stejně všechno zapomněly, takže jsem tak jako tak udávala lektorské pokyny, ale i zasvěcovala do kulinářských fíglů a grifů.....jako třeba, jak nesypat koření rovnou z kořenky, ale spíš nabrat na špičku nože nebo pomocí špetky z prstů či jak držet nůž, aby dělat to, co dělat má.

Celé dvě hodiny, kdy se krájelo, smažilo, jíškovalo, vařilo a koštovalo, bylo veselo. Jak jinak, když je v kuchyni víc ženských než hrnců, že? První část je totiž vždy přípravná a tudíž i více povídací, v té druhé už se musí holky opravdu soustředit, aby měly u svých plotýnek všechno potřebné a neběhaly nervózně po kuchyni, když se jim začne připalovat cibulka. Dalším úskalím bylo zalití horké směsi vývarem, jenž přivodil zasyčení, prskání, kouřmo a celkově nebezpečno, protože elektrický vařič holt ještě není robot, aby pohlídal suroviny v hrnci, ale zato dá holkám zkušenost, jak nebýt u vaření myšlenkami na rande. Celá tahle frankfurtská lekce skončila klasickým: "Mňam, to je dobrý". Ostatně jak jinak, když si to človíček sám všechno uvaří, tak si to musí i sám sníst.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *