Družena Hodiny
Hodiny nás doprovází už hodně dlouho a člověk tím pádem velice dobře ví, od kdy do kdy a co za to. Děti čas neřeší. Bohužel nástupem do školních zařízení se tato svoboda lehce naruší a človíček začíná chápat, co znamená slovo "přijít pozdě". Školní rozvrh je jedna časovaná bomba, kterou je nutno dodržovat, jinak by byl všude zmatek. Proto kdysi dostávaly děti v první třídě své první hodinky a chtě nechtě se musely naučit tu profláknutou básničku: " Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, povězte hodinky kolik to dělá", aby věděly, kdy jim zvoní na přestávku. Hodiny jsou zkrátka tím předmětem, který docela dobře zapadá do našeho tématu Domov, potažmo školní docházky. V dnešní technické době jsou mechanické hodinky nahrazeny těmi, se kterými se dá i telefonovat.
Malovajda přizvala ke své hodině i Tvořílka a společně si na děti vymysleli výrobu hodin ze slaného těsta, které zvládli udělat z kila hladké mouky půl kila soli a 3/4 litru vody. Smícháním vznikla docela fajn hmota, se kterou se dá "modelovat" cokoliv, jen se nesmí moc olizovat prsty, protože je opravdu slané. Pokud to této směsi přidáte něco málo oleje, popř. i tekutého lepidla, zaručeně se vám s ním bude dobře pracovat a po zaschnutí bude pevnější. Na děti již čekala pro každého pracovaní plocha s připraveným těstem kulatého tvaru, který si měly samy "očíslovat" a podle šablony vykrájet malou a velkou hodinovou ručičku.
Abychom dostáli té hodinové básničce, zvolili jsme si jen čtyři čísla = 3,6,9,12, která se pomocí tiskátek vytlačila do dětmi zvoleného tvaru. K tomu sloužila vykrajovátka, takže si děti musely samy vyválet těsto a ty vzory vytisknout a přilepit pomocí vody na vyznačená místa na hodinách. Hotový výtvor jsme nechali pod papírem pozvolna zasychat a jelikož děti odjely na týden na školu v přírodě, mělo těsto dostatečně dlouhou dobu na to, aby pořádně proschlo. Následující hodinu jsme je totiž pomalovali akrylovými barvami, aby byla jejich trvanlivost ještě větší....neb čas je věčný.
