Družena Hokaido
Kdo by ji neznal? Je královnou mezi dýněmi, i když je malá a někdy i flekatá. ale její vnitřek má tak sytou oranžovou barvu, že svítívější už být v podzimní čas snad ani nemůže. Tahle kráska má i tu správnou nasládlou chuť, která je tak typická pro babí léto, takže proč s ní nevykouzlit lahodnou polévku, a to s partou kluků v mé kuchyni.
Na začátku lekce jsme si ukázali různé druhy dýní, které mi zdobily okenní parapet - okrasnou, máslovou a Hokaido, jejíž slupka se oproti ostatním nemusí házet do koše. Po zbavení tuhé stopky jsme si rozdělili dýni na čtvrtiny a začali s krájením, což nebylo jen tak, protože k tomu je potřeba nejen pořádných nožů, ale také správného postoje, který rozhodně není v sezení na židli. Tentokrát jsme nekrájeli kostičky, ale plátky, abychom jim mohli posléze dát olejovou lázeň se solí a poté je naskládat na plech s pečícím papírem. Tahle drobná odbočka udělala s chutí dýňové polévky divy, neboť lehce zhnědlá dužina v troubě znásobila své chutě oproti opečení na pánvi nebo, nedej bože, jen hozené dýně do vody. My jsme ale vařili pro krále, a tomu taky odpovídaly i další suroviny. Vývar by byl už opravdu luxus, proto jsme si ho pro tentokrát odpustili a vyměnili za smetanu na šlehání, která ho velmi dobře zastoupila.
Nejlepší na tom celém vaření bylo, že každý si svým přístupem volil, jak bude jeho pokrm nejen chutnat, ale i vypadat. A to podle toho, jak dlouho restoval, jak si hlídal pracovní postup nebo zda dokázal vyvážit v polévce ten správný poměr chutí. To všechno byla pro žáka prvního stupně jedna velká neznámá, ale navzdory tomu (snad díky rodičovským dispozicím) dopadla naše dýňová polévka excelentně. I na stolování došlo, ač práce se sběračkou měla ještě malé mezery a můj ubrus pojal během nalévání pár oranžových skvrn jako jasný důkaz toho, že Hokaido je prostě oranžové! .o)
