Hrajeme si
Hrát si v životě je nutnost a dokonce si myslím, že by to měl být povinný předmět ve škole - bez zkoušení, známek a osnov. Taková jedna velká cochcárna. Malovajda tohle moc dobře ví, a protože téma Domov nabízí mnoho rodinných činností, a protože deštivý den je jako stvoření pro stolní hry, vymyslela si zajímavou hodinu, ze které si děti odnesou vlastnoručně vymalovanou hru. Samozřejmě, že to probrala s Tvořílkem, protože ten se té hry zúčastnil také. Své místo na výkresu měl u cíle, zatímco Malovajda už netrpělivě přešlapovala na startu. Mezi nimi vznikla cesta ze samých koleček, které děti udělaly obtisknutím korkové zátky ve žlutém akrylu. Aby byla hra zajímavější, použili jsme i barvu modrou, na které hráči museli splnit předem dohodnutý úkol, zatímco na těch červených kolečkách jedno kolo nehráli. Na volné ploše mezi zákrutami pak děti nalepily své vystřižené obrázky ze začátku hodiny. které malovaly tuší. Asi nejzajímavější činností bylo stříkání podkladu rozprašovačem se zelenou barvou přes cestičku z provázku, který měl pomoci dětem k lepší orientaci u trasy hry, a to jen proto, že si výkresy sušily fénem. Tolik technik v jedné hodině jsme už dlouho neměli.
Ještě ten den odpoledne se v několika rodinách odehrál MaT souboj s házecí kostkou. Kdo vyhrál se už ale Malovajda nedozvěděla. Jí ke štěstí stačil fakt, že si děti doma s rodiči hrály.