Hravé malování

Máj je měsícem lásky, a ta se projevuje různě. Někdo chodí jako na obláčku, druhý má pusu od ucha k uchu a třetí dělá blbiny. Zřejmě tahle vlna dorazila i do Středokluk, protože Malovajda neměla vůbec nic připraveno, když přišly děti na kroužek. Bylo jim to divné, na stole byly jen pastelky a papír. Zvědavost rostla. A pak to začalo. Jeden bláznivý úkol za druhým. Malovat levou rukou by ještě šlo, ale malovat levou rukou poslepu, to už byl oříšek. Ještě, že děti znají hlavní geometrické tvary ze školky. Díky nim jsme si podle diktátu namalovali čarodějnici ze samých trojúhelníků. Je pravda, že někdy měla nos u pupíku a knoflíky ve vlasech, ale o to právě šlo. Další hrací hokus pokus byl s malováním pusou, ale i nohou. Při těchto úkonech jsme si vyprávěli o lidech, kteří nemají ruce a přesto dokážou namalovat krásné obrázky. My jsme měli sice jen čáry máry, ale byli jsme na ně pyšní, protože to znamenalo, že jsme udrželi pastelku mezi prsty u nohou. Další úkol zněl jednoduše, ale nakonec se ukázalo, že až zas tak jednoduchý nebyl. Dali jsme si židličky za sebe jako vagonky od vláčku a nechali si malovat na záda. Opět jsme použili geometrické tvary, ale soustředit se na to, aby prstík maloval pomalu a s přítlakem, bylo těžké. Přesto se nám s dopomocí podařilo dopravit úspěšně srdíčko na konec řady. Pak si vzala sama Malovajda šátek na oči a nechala si nadiktovat, co má poslepu nakreslit. Každé dítko si vymyslelo svůj předmět a určilo, zda bude vpravo či vlevo, nahoře, dole nebo uprostřed. A tak pod sluníčkem vyrostl domeček, vedle domečku louka s květinami a ještě vedle les. Další chtěli princeznu a ptáčky, jenže to už byl na papíře dokonalý zmatek a všichni se smáli. Aby si tuhle taškařici užily i děti, rozdala Malovajda čisté papíry a diktovala zase ona. Nejdříve jsme si nakreslili hlavu, papír přehnuli dozadu a předali kamarádovi po levé ruce. Takto jsme pokračovali i s tělem a nohami, až vznikly prapodivní paňácové. Nechali jsme je odpočívat na stole a konečně se dostali k tomu, co zaznělo v úvodní přivítací básničce. "...žehličky je každý fanda". No z toho by byl každý zmatený, ale když dětem Malovajda ukázala, jak se rozpouští voskovky pod teplem žehličky, tak bylo jasno. Jen škoda, že si malovací holčička natloukla den předem nos a stala se "praštěnou". Kdyby nebyla, tak by si možná lépe přečetla, že voskovky se rozpouští na křídovém papíře, nikoliv na obyčejné čtvrtce. No snad ji ten pád nepřinese další vážné následky. Ale i tak jsme si udělali z nakreslených voskových papírů krásná srdíčka. Je přeci lásky čas!