Družena Instantní bio-graf
Pohádkové téma dospělo ke svému závěru, neb měsíc červen je už jednou nohou na prázdninách a děti potřebují spíš lítat venku, než si čmárat na papír. Na svou poslední hodinu pozvala Malovajda děti do kina, neb inspirovala samu sebe předminulou hodinou, kdy se malovalo příruční divadlo. Věrná svým nápadům, připravila pro děti instantní kino. Zní to sice blbě, ale práce na tom bylo docela dost (myšleno tím kinem). Jako kamera i promítací plátno jí posloužil plastový kelímek s prořízlým otvorem na "film". Vnější pláštík tohodle skvostu byl papírový a přímo určený k originální image svých tvůrkyň. Při ruce měly své oblíbené akvarelové voskovky i pastelky a štětce naplněné vodou. Tahle technika rozmývání barviček je tak trochu srdeční záležitost, protože se člobrda nemusí matlat s barvou ve vodovkách nebo temperách, a může si rovnou malovat jako profík.
Druhá část našeho biografu se týkala už samotného filmu, který tvořil tentýž formát, jen vložený dovnitř kelímku. V něm byla 4 okénka, do kterých si měly děti nakreslit svůj pohádkový příběh. A protože to byl opravdu formát velmi malinký, použily jsme linery. Jako poslední přišlo na řadu "ucho" , čím celý výtvor dostal vzhled hrnečku, a tak se i osvětluje název tohoto článku, posledního svého druhu v tomto školním roce. Malovajda stejně měla pocit, že je už někde na prázdninách, protože jí holčičky svačily rozložené na zahradní dece a vypadaly jako ty princezny na královské louce. A tak jsme se dostali z hlubokého středověkého hradu, přes zámecké komnaty do říše bájných bytostí, abychom zavzpomínali na pohádky z knížek či filmů, pozdravili se s panem Večerníčkem a nakonec si zahráli svá vlastní představení. Samozřejmě, že s korunkou na hlavě. A tak nám zazvonil zvonec a pohádek je konec.
