Družena Italská pizza
Tak na tuhle hodinu se děti těšily už od léta. Budeme vařit!!! No Tvořílek je sice kluk do nepohody a umí ledacos, ale kuchyň není zrovna jeho TOP. Co by však pro své malé kamarády neudělal. Vylovil z kuchařky jednoduchý recept, došel nakoupit a posbíral náčiní pro všechny gurmány. Cestou na kroužek naučil děti, jak se v Itálii zdraví, děkuje či loučí, doma jim ukázal zemi na mapě a vlajku v atlasu. Ale to si mohl klidně odpustit, protože děti chtěly už VAŘIT.
Tak jo! První skupinka začala s tvořením těsta. Všechny ingredience byly v pozoru. Dvě děti a jedna mísa. Koncert mohl začít. Polohrubá mouka, sůl, vejce, jogurt. Stůl v tu ránu posypaný, bílek na prstech a šťastný úsměv, který říká: "Mami, já fakt sama dělám těsto". Až po sypání potravin to byla sranda, úsměv však začal tuhnout současně s tuhostí těsta. To bolely ručičky a nadšení opadalo. Tvořílek čekal na tuto chvíli a vytasil se s ručním mixérem, takže se nálada zvedla stejně jako otáčky robota.
Co ale dělat s tou hroudou, která se nedá rozválet, natož jíst? No museli jsme použít větší sílu a pěkně se do toho ve stoje opřít. Jako šablona na malou pizzu (krabičky pro děti dělají v Itálii fakt malé) posloužila keramická miska, která ovšem při tom rozvalování vzala za své. Na plechu s pečícím papírem se pyšnila tři malá kolečka, která čekala na svou náplň. Jenže to není jen tak. Musíte přeci vědět, JAKOU PIZZU, chcete. Foccaciu, Margheritu, Hawai, Capriciozu nebo Picant???
Drtivé většině stačila jen představa kečupu se šunkou, a tak jsme nabídku rozšířili ještě o rajčata, špenát, kukuřici, žampiony, salám, papriku, pórek a cibuli. Vše jemně sypané solí a italskými bylinkami. Navrch samozřejmě nesměl chybět sýr, ten náš byl alá Mozzarellové sypání. A jak to dopadlo? Bylo tam VŠECHNO!!! Aj chilli paprička.
Než se postupně všechny pizzy upekly, udělaly si děti ještě dokonalou imitaci papírového boxu, který se pyšnil i fofografií Tvořílka kuchaře a měl italskou vlajku. Než přišli rodiče, kupodivu žádná delikatesa nebyla snědena.
No, co dodat. K italské pizze jsme měli sice hodně daleko, ale důležitý je vždy proces, nikoliv výsledek. TO NADŠENÍ, které se během dvou hodin práce podařilo naakumulovat, by se dalo rozdávat.
