Družena Jarní květena
České přísloví sice praví březen, za kamna vlezem, ale příroda už prostě kvete o sto šest. Sice nám k tomu občas zasněží, ale jaro se oddiskutovat nedá. Kdo má zahrádku, hrabe staré listí, ryje záhony a provádí zástřih stromů. A kdo má pod zemí cibulky, raduje se z prvních květů. Tam, kde tráva neroste, je potřeba tu jarní atmosféru navodit uměle. Alespoň co se našeho výtvarného ateliéru týká. Tam tak trochu stále vládne zima, takže udělat jí jarní kabátek, je více, než-li vhodné. Úkol jsme měli tedy všichni - děti i lektor.
Stejně tak, jako se hlásí jaro svou opatrností, stejně tak jsme i my opatrně nakoukli do práce s akvarelem. Technika je to sice pro děti ještě těžká, ale začít se někdy musí. Obzvláště, když je k dispozici ten správný materiál. Akvarel je vodní malování a tudíž i papír k tomu musí být uzpůsobený. Žádná třasořitka v gramáži. Děti si mohly zvolit dvě různé techniky. Tou jednodušší byly akvarelové pastelky, tou druhou sada akvarelových kalíšků (něco jako menší vodovky). U pastelek se nejdříve malovalo a poté se barva rozpouštěla vodou, zatímco u kalíšků tomu bylo naopak. Pigment se rozpíjel pouze tam, kde byl navlhčený podklad, čímž dokázal propojovat i několik barev najednou. Jediné úskalí je v tom, že se muselo čekat, až jedna vrstva zaschne.
K malování jsme měli jednu zvláštní zajímavost, kterou nabízel nejmenovaný výtvarnický obchod. Jednalo se o papírové plátno, které se po zaschnutí složilo do podoby obrazu (něco jako krabice od pizzy .o). Jelikož už listy měly předkreslené květinové motivy, mohly si děti zvolit svou "omalovánku" a trénovat tak novou výtvarnou zdatnost. Můj úkol byl po dobu jejich trénování vtisknout okenním tabulkám lesk a odít je do jarního pláště z listů, kvítků, větrníků, ptáčků a budek. Myslím, že se nám společné dílo celkem zdařilo.
