Družena Jehla pozadu
Krok za krokem, steh za stehem se pozvolna prošíváme lekcemi ručních prací pro dívky. Tento ročník je zcela odlišný od těch, které jsem měla možnost poznat v minulých letech. Ač jsou to děti opravdu šikovné a mají rády všechny ty galanterní věcičky, mají i jistý sklon nechat práci na někdy, ve smyslu: "Já to dodělám doma". Což v praxi znamená: "Teď se mi to nechce dělat, udělám si pauzu". Jenže 1,5 hodinová lekce není natahovací a ta sedačka je tak blízko pracovního stolu.....to se pak těžko odolává, že. Občas si připadám jako kvočna, co stále přepočítává, zda má pod křídly všechna kuřata. Pokud se má tato drobotina něčemu přiučit, je jasné, že by měla být myšlenkami na příjmu. Jenže "jedno kuře" je jak tryskomyš, další se loudá v pozadí, zatímco ostatní se dožadují mé pomoci či pozornosti. Vysvětlovat novou látku v oboru švadlenka by mělo mít několik vrstev, aby si každá jedna vybrala tu rovinu, ve které práci pochopí. Ať už je to kresba, názorná ukázka, video, nácvik pod dohledem, mimosmyslové pomůcky v podobě říkadel či příběhů. A tak zkouším, vymýšlím, improvizuju a stále opakuji dokola to samé v domnění, že na mě budou upřena všechna kukadla a že jediné, na co holky myslí je zadní steh. Někdy se ta pozornost trochu rozuteče a místo hodiny šití, máme úryvky ze sborového zpěvu. Takže co chvilku pochytávám jejich lelky a vracím je k jehle a niti.
Zadní steh je základ, nevlastníte-li ovšem už od 9 let svůj vlastní šicí stroj, který tuhle prácičku udělá za vás. Pokud se předním stehem vlníte vpřed, coby rybka vyskakující z vody (látky), pak u zadního stehu tak trochu couváte, abyste mohli podeplout k další zteči. K tomuto účelu jsem vylovila ze svých rezerv papírové omalovánky, jejichž tahy černou linkou jsou perforované dírkami po celé délce, takže se do nich velice snadno dítko strefí tupou jehlou a zcela jasně vidí, odkud kam má vést svou nit. Jelikož stehy začínáme vždycky zprava doleva, museli jsme si napoprvé píchnout do druhé dírky, abychom se vzápětí mohli vrátit k té první a vypíchnutím se dostat na třetí metu. Tímto obloučkovitých stehem na rubu jsme úhledně zvládli rovné stehy z líce. Holky to bavilo, práce jim šla od ruky, takže jsme trénovací manévry ukončili a přesunuli svou pozornost k látce.
Výběr byl vcelku velký, losovalo se rychle. Obdélníkový střih měl již přišpendlený zip, který si měly holčičky přišít právě tím zadním stehem. Tam už to bylo horší, protože délku stehu si musely děti zvolit samy, a ne vždy to byly krátké délky. V inkriminovaném místě, kde se zip spojuje jezdcem, jsem musela malinko zasáhnout a překlenout svými stehy, aby mohly děti pokračovat dál na druhé polovině zipu. Nevím, zda jsou holky tak zabrané do šití nebo si to opravdu nepamatují, ale v drtivé většině skončí se 3 cm nití u jehly, takže se nedá nic zapošít a musíme to složitě zavazovat na dva uzle, aby se to nerozpáralo. Naštěstí jsme měli dvojitou nit, takže se nám tak často nevyvlékala z jehly, jako u vyšívání. Každopádně ten, kdo došil svůj zip, si mohl sednout k šicímu stroji a sám (já jen šlapala na elektriku) si prošít látku k sobě tak, aby vytvořila malý penálek. A protože ne všichni měli došito, pokračovali jsme ještě další hodinu.
