Karneval v Riu

Tvořílek zatoužil po dálavách a veselí. Na přelomu února a března je to u nás v Čechách samý masopust. Maškary procházejí vsí a za hlasitého zpěvu a tance předvádějí své maškary. To už ale Tvořílek zažil a chtěl něco světoznámého, kde by karneval vypadal trochu jinak. Nemusel hledat dlouho, protože  touhle dobou je v Rio de Janeiru opravdu světoznámý karneval, kdy se brazilské město stane v jednu dobu pestrobarevným průvodem extravagantně oděných tanečníků a tanečnic, kteří milují sambu. Každoročně sem prý přijíždí miliony lidí všech národností a barev pleti, což Tvořílka inspirovalo k tomu, aby si něco podobného s dětmi vyrobil.

Základem je člověk ohebný v každém kloubu, aby mohl mrštně hýbat tělem. Dalším podmínkou je vědět, jak se jednotlivé části těla jmenují a podle toho postupovat. Na začátku hodiny jsme tedy vytvořili pomyslný kruh a připomněli si názvy kontinentů a jejich obyvatele. K tomu jsme přidali barvu pleti a určili si skupiny běloch, černoch, rudoch, asiat a eskymák. Tohle pomocné označení nás mělo nasměrovat k tomu, abychom si ujasnili, jakého to človíčka vlastně budeme vyrábět. Z tohoto nevinného úvodu vznikla vášnivá diskuse o tom, zda to bude holka nebo kluk, jak se bude jmenovat a co bude mít na sobě. Dalo by se říci, že plán na další měsíc měly děti jasný.

První hodinu jsme si pomocí dřevěné kloubové figuríny  ukázali jednotlivé části těla, které budeme z kartonu tvarovat. Hlava, trup a končetiny ze tří částí, celkem dost práce pro tužku a nůžky. Stůl byl samé předloktí, lýtko nebo stehno a nikdo nevěděl, co ke komu patří, takže jsme si museli označit dílky podle čísel. To nám hodně pomohlo, když jsme nakonec spojovali nýtky kartony k sobě podle nakreslené a očíslované předlohy.

Druhá hodina už byla zajímavější, protože tělo dostalo svou barvu. Běloch tělovou, asiatka narůžovělou, indián hnědo červenou a eskymák bílou do zelena. Černoch to měl jednoduché, ale aby nevypadal jako z pekla, byl tak trochu podobný Indiánovi. Ti rychlejší si ještě stihli udělat obličej a vlasy.

Třetí hodina se protáhla přes jarní prázdniny a nás čekalo obléknout naše mezikontinentální přátele do oděvů, což je úkol nesnadný, neboť bylo zapotřebí jehly a nití. Tam, kde to šlo jsme si pomohli lepidlem nebo oboustrannou páskou, popř. přišla na řadu i tavná pistole. Karneval v Riu sice už skončil, ale my můžeme jít alespoň na ten náš český masopust. Co říkáte?