Družena Kmen rodu
Vzpomínáte si ještě, co jste se učili ve 4.třídě? Že jste měli místo Prvouky už Vlastivědu? A že v ní padlo slovo ROD (Přemyslovců) nebo KMEN (Maďarů)? No to už asi ne, ale jistě vám říká něco slovo RODOKMEN, který je s oblibou symbolizován košatým stromem, v jehož větvích dřímají jména našich předků. Pro děti stačí znát současné tři generace a pro děti z výtvarného kroužku si stačí ten strom namalovat. Už dlouho na nás čekaly ve skříni bílá plátna čtvercového rozměru, která si zasloužila být poctěna rozličnými příbuznými. Zvěčnili jsme je pomyslně akrylovou barvou, jejíž chloubou je její úžasná krycí schopnost. Malovat na plátno není to samé jako natírat vrata od stodoly. Žádné dlouhé tahy, které spojí barvy do jediné. Je to spíš takové šmrncání velkým plochým štětcem tak, aby se nanesené "kopečky" barvy rozprostřely nerovnoměrně. To má pozadí obzvláště rádo! A když skončí práci štětec, může ho vystřídat houbička, která tak nějak zmatní a spojí dvě různé barvy dohromady.
Mé povídání na začátku bylo nutné, a to i s názornými ukázkami a video návody, na co si dát pozor, proč umývat mezi jednotlivými odstíny štětec a jak používat jeho tlustou a slabou stopu, aby větev stromu nebyla jako kmen. Hnědou barvu jsme si míchali sami, což se ukázalo jako ohromná alchymie. V školních hodinách výtvarky zřejmě nejsou zakomponované takové drobnosti, jako správné zacházení s tubou a její přiměřené množství s ohledem na velikost výkresu, takže se nám na paletách vytvořily obrovské kupy hnědé barvy, která ale nebyla stále dost hnědá a musela přijímat další a další várky z tuby. Mé oko uronilo slzu nad drahocennou ztrátou šetřilky obecné .
Děti se pustily do práce s tvořením kmenu, větví, větévek a větviček, což vyžadovalo velký smysl pro představivost a také jemnou motoriku se štětcem. To, co ale bylo na hodině nejlepší, bylo malování listů/květů pomocí svázaných uchošťouchů (vatových tyčinek do uší). Když se správně rozevřou, vytvoří "hromadu teček" a pokud se tisknou od nejtmavší po světlou, navodí vám dojem měňavé koruny v plném rozpuku. Sama vím velice dobře, že jakmile dostanu tyčinky do ruky, tisknu s nimi jako s razítkem na poště, takže jsem zcela chápala i děti, které tahle tečkovaná taky vzala za srdce tak mocně, až se tečky slily v jeden celek. Aniž bychom se nějak domluvili, byl každý strom jinak barevný. Skoro by se je dalo rozdělit do tří ročních období jara, léta a podzimu. Pár "květů" se dětem vznášelo vzduchem, některé už dopadly pod strom. Práce skončila odlepením pomocné lepenky, která vytvořila bílý okraj na plátně.
