Koloběžkiáda

Když cvičení -  tak hravě, když na hřišti - tak hravě na kolečkách. Tak znělo heslo dalšího cvičení malých dětí s maminkami. Skupinka školkáčků se svými sourozenci byla plně vybavena svými pojízdnými vozítky, kšiltovkami a ovocem, aby zvládla svou odpolední hodinu pohybu. Za zadní fotbalovou brankou jsme se ve stínu na dece připravili na důležitý závod řádným dechem, protažením krčních svalů, rozhýbáním trupu a uvolněním nohou, aby se nám dobře odráželo. Poté  jsme se mohli chopit svých strojů a vydat se na připravenou dráhu, která začínala velkým startem. Ten děti přehlédly a zamířily rovnou k dvojitému slalomu z barevných kyblíků. Pro malé koloběžky to byla hračka, ale starší děti s dlouhým povozem měly práci o něco těžší. Po krucánkách čekala na děti dovednost v průjezdu úzké lávky, vytvořené ze dvou tyčí. Úkol byl o to těžší, že se mohly odrazit jen před překážkou a samotný průjezd jen udržovat rovnováhu. Párkrát sice šuchly vedle, ale většina projela bez ztráty desítky. Šnečí uzel byl další  lahůdkou pro malé kolečkáře. Ti, co nechtěli projet zamotanou dráhu, ji mohly projít na malých chůdách. To už jsme na nefrekventované cestě za hřištěm pokročili za druhou polovinu a děti čekal těžký úkol - průjezd s jednou  rukou, kterou měly chytit nastavený míček. Když i tuto  disciplínu zvládly, mohly směle do ještě těžšího úkolu, podjezd pod lanem. Zní to sice hravě, ale zkuste si to, když se vám koloběžka zastaví v půlce cesty! Pro šikovné děti byla připravena i cesta pana Pytlíka, který se vezl na hlavičkách dětí od startu do cíle. Nakonec jsme si zazávodily na čas ve dvojicích. Maminky si vyzkoušely, jaké to je, chodit na obřích stopách, když je hravě míjely jejich děti na chůdách. A protože se jednalo o soutěž, rozdali jsme si ve stínu diplomy, pojedli melouny a rozloučili jsme se s tím, že nás čeká příští čtvrtek poslední hodina cvičení. No možná, že bude už úplně poslední....