Kufr

Kufr je divné slovo. Tvořílek nad ním dlouho bádal a vůbec nic si pod ním nedovedl představit. Maximálně tak zkratku létajícího kuřete....Ale od maminky věděl, že je to předmět, do kterého se dávají věci, když se někam cestuje. Už to znal z knížky "Honzíkova cesta", ale sám se ještě bál jet někam bez doprovodu. Takové těšení na prázdniny je velká práce, to znají všechny maminky. To musíte mít něco na sebe, něco do sebe a něco vedle sebe. Z pár hromádek se pak stane velký nafukovací kufr, který nemůže ani tatínek unést. Ještě, že vymysleli na tohle zavazadlo kolečka.

Tvořílek s Malovajdou na společné cestě kolem světa svým kamarádům vymýšlí každou hodinu něco, co by jim přiblížilo cestování. Už poznali Velký vesmír, planetu Zemi a udělali si cestovní pas.  K tomu, aby mohly děti skutečně někam odjet, nutně potřebují s sebou kufřík - takový malý kouzelný, ve kterém se všechny věci stanou malilinkaté a až při použití se zvětší. Něco takového, co měl ještě prapradědeček na půdě, když šel na Turka.

Tvořílek si to všechno pamatoval a připravil pro děti krabice (od bot), ty si děti natřely ze všech stran akrylovou barvou a ještě do mokrého podkladu vpravily černou barvu na molitanové houbičce, která vytvořila tzv. patinu (neboli starý dobrý kufr, co hodně pamatuje). Při vyrábění jsme si zahráli hru o tetičce z Číny, která nosila škopíček špíny, ve kterém plavalo písmenko.....N. To bylo počáteční písmeno, pro věci do kufru. 'To, že jsme si přibalili i svůj vlastní nos a nohy, vám určitě nepřijde divné.